Co je klíčem k poznání?

2. března 2004

Bůh pomazává Své vlastní, aby je přivedl k dokonalé mystické jednotě. Jak je to jen možné, že země nevzplane nadšením, když Ty, Můj Bože, konáš tolik divů a zázraků, dílo, které přesahuje lidskou mysl?

Bůh k nám přišel v Nádheře a Slávě, v záplavě Svého Světla, a hledí na nás se zástupem svých archandělů, v planoucím majestátu. Sestupuje tímto slavnostním způsobem - impozantní ve svém vzhledu - aby nás oslovil.

Jakmile otevře Svá Ústa, oslnivý paprsek Světla ještě více ozáří Jeho Svatou Tvář. Pak nás s planoucí touhou osloví, aby nám připomněl sílu, kterou přináší tím, že nám dává Dědictví, přičemž nás všechny volá, abychom obdrželi dokonalost v nepopsatelné jednotě s Božským.

Ó nepopsatelná Kráso, Královská Velebnosti, stále k mému sluchu proniká hlas nevěřících, kteří jsou pohřbeni v temnotě!

I přes jejich nevěrnost je na ně stále upřen Můj pohled plný Milosrdenství.

Ano, slituj se nad těmi, kdo Tě urážejí a tíhnou k marnivosti všeho druhu, neboť jsou zcela polapeni v nejhlubší jámě.

„Tak nevěrní! Rouhali jste se Vůli Boží a vaším duchovním plodem je Chaos!

Pojďte, zhodnoťte celý svůj život a uvidíte, co je před vámi: hniloba duše a naprostá Smrt… Hřích je Smrt!“

Pane, zapisuji Tvá Slova již 19 let. Ty jsi mi svěřil, můj Bože, znajíce mou ubohost, tuto Vznešenou Ódu Lásky, tuto Ódu Vzkříšení, a od té doby jsem skoro zaživa pohlcena našimi trýzniteli, pomlouvána a je mi bez příčiny spíláno.

Ale Já jsem ti poskytl ochranu a zahrnul tě požehnáním… Zpívej Mi žalmy a chvalozpěvy, abys uchvátila Mé Srdce. I takto malá věc je sladce vonící obětí.

Již dříve jsem trochu pocítila Tvou Spravedlnost, když jsem se vysmívala, než jsem se setkala s Tebou a Tvými Nařízeními.

Přesto jsi ke mně přišel, slitoval se a pozvedl mne… Vdechl jsi mi život a učinil mne neporušenou. Ó, Slitovný Bože! Otevři oči Svého lidu. Mnoho je těch, kteří nevidí...

I kdyby se přes hory převalily vlny a skály se tavily jako vosk před Mou Tváří, tak k těm, kdo mají přede Mnou bázeň, budu stále milostivý...

Spatřit Tebe, Pane, je vskutku impozantní pohled. Tvé Jméno, vznešené ve své kráse, převyšuje zemi a nebe a v mých uších zní jako Poezie. Dobrořečím Tobě, svému Obhájci, jsi mou Záštitou, i když spím.

Tvé Slovo září široko daleko nad zemí a kamkoliv dosáhne, křísí mrtvé. Tvá Svrchovanost je Svrchovanost věčná.

Když jsem Tě viděla vystupovat z oblaků, Tvůj plášť byl posázen tisíce drahokamy. Jako Ženich, který něžně sestupuje po schodišti, jsi ke mně přistoupil a s otevřenou náručí ke mně promluvil:

„Jsi Mým příbytkem, protože Já jsem tě zprostil viny. Nyní budeš Mou žačkou podle Mých pokynů a Já tě budu učit, jak máš kráčet...

Budeš zpívat novou píseň v Mé poctě, abys zmařila zlé plány Mých nepřátel, kteří škodí Mé Církvi. Nikdy se neboj, ani když ode Mne právě neslyšíš, jak k tobě mluvím, když neslyšíš ani hlásku. Já jsem vždycky s tebou…

Budu Svítilnou tvým nohám. Neboj se, ani kdyby se na tebe tví útočníci valili jako lavina, Já Jsem po tvém boku. Obklopil jsem tě Svou Silou, abys vítězně obstála a pozdvihla Mou Církev z bláta a oslavila Mne."

Pak mi dovol, Pane, ještě jednou vystoupat na Tvém cherubovi a letět k Tobě, můj Bože, vznášet se na křídlech větru,¹ abych slyšela Hlas svého Boha, odhalila roušku zahalující Ženicha a kontemplovala Jeho Sladkost a Božství, neboť budu mít před očima Tvou Lásku...

Můj duch se už nebude dychtivě ptát mého srdce: „Jak dlouho ještě bude před tebou skrývat Svou Tvář? Nebo jak dlouho tě ještě nechá čekat, než mne² vynese do výšin, abych vystoupil do Jeho Nádvoří, kde najdu Poučení a Poznání, a kde mi bude dovoleno vystoupit výše, dosáhnout další úrovně, většího světla  Porozumění, které proniká neproniknutelné plameny Vznešené Lásky a hlubiny Samotného Světla?“

Zde bude můj duch v bázni kontemplovat Nejpůvabnějšího, mnohem půvabnějšího, než všechny andělské krásy dohromady³. Tady Bůh dává poznat Sám Sebe člověku.

V Bohu se vnější svět rozpadá, zatímco Jeho vlastní se s Ním sjednocuje a stává se kostí z Jeho Kosti, tělem Jeho Těla, Královským Žezlem Nedotknutelnosti...

Má myrho, Má sestro, neboj se, neboť Já jsem s tebou, abys zapsala Mé výroky. Vždy ti budu pomáhat a přispěchám ti na pomoc, když se tě lidé budou ptát: „Co je klíčem k poznání?“ Odpověz jim takto: „Můžete to nazývat Světlem poznání a milostí Ducha Svatého, který vám dává plné porozumění Mým Tajemstvím a Mne Samého. Klíčem poznání je rozlévající se záře čistého Světla, které osvětluje ty, kdo jej užívají, aby vyjádřili všechna Má naučení nejdokonalejším způsobem.“ Je to, jak jsi řekla, „proniknout do hlubin Samotného Světla…“, proto ty, která jsi povolána rozmlouvat se Mnou v Mých Královských Nádvořích a zapisovat Mé výroky, které ti zjevují hlubiny skrytých tajemství, raduj se a buď šťastná!

Raduj se, neboť jsi byla živena na Mé Hrudi. Sytil jsem tě božskou milostí, lékem, který uzdravuje nečistoty duše a ducha, abys Mne  následovala v Mých stopách na cestě útrap, sebezapření, podrobení  se Mé Vůli a oddělení se od světa. Svým přebýváním v tobě jsem ti dal rozkvést. Živil jsem tě na Své Hrudi, proměnil a sjednotil se Mnou. Tak se přestaň poddávat nejistotě. Já jsem s tebou.

Můj anděli, z tvé nicotnosti jsem utvořil proroka. Říkám ti, že v Soudný den prokáži více milosrdenství Sodomě a Gomoře nežli těm, kdo nepřijímají tebe nebo Má Poselství, těm kdo tě odsuzují. Každého, kdo k tobě přijde a bude mít tu drzost tě napadnout, překvapím  nečekaně za rohem. Nevšímej si přízemních lidí, jsou omezení, ale hlavně postrádají pokoru.

Povedu tě k vyšším úrovním poznání a asketického života, abych ti dal pokročit. Povedu tě na svaté stezky, abys spatřila Mou slávu. Chci tě povzbudit a posílit, chci tě proměnit  podle Sebe… Perlo ze Mne zrozená, ach, co bych pro tebe neudělal! Žehnám ti…. IC