DHTML Menu By Milonic JavaScript

CZ » Poselství »

Ukřižování

9. listopadu 1986

Pokoj buď tebou! Jsem tu. Jsem Ježíš Kristus. Jsem před tebou. Jsem tvůj mistr a miluji tě. Zlo je přemoženo Mou vlastní obětí. Neusínej, neboť jsem blízko tebe. Jsem Zjevení. Mám novinky, o kterých se bude mluvit. Mluv se Mnou o Mém Ukřižování Vassulo.

Co mám říci? Mám Tě pozorovat před nebo během Tvého Ukřižování?

Před.

(Ježíš mi ukázal obraz Svého bičování.)

Když Mě zbičovali, plivali na Mne. Dostal jsem víc prudkých úderů do hlavy, takže jsem byl plně ohlušen. Kopali Mě do žaludku, což mi vyrazilo dech, takže jsem v bolestech padal na zem. Udělali si ze Mne hračku pro své obveselení tím, že Mě po řadě‚ jeden za druhým kopali. Už jsem nebyl k poznání. Mé tělo bylo zničeno, Mé srdce také. Mé celé tělo bylo rozedráno.

Jeden z nich se Mě chopil a vlekl Mne, protože už jsem nebyl schopen stát na nohou. Pak Mi oblékli nějaké roucho. Vláčeli Mne kupředu. Dávali Mi další rány, i do obličeje. Zlomili mi přitom nos a trýznili Mne. Slyšel jsem jejich kletby, Má dcero. Jak strašná nenávist a kolik urážek vycházelo z jejich úst a plnilo Pohár až po okraj! Slyšel jsem, jak říkají: "Kde jsou teď shromážděni Tvoji přátelé, když jejich král je u nás? Jsou všichni židé tak nevěrní, jako tito? Podívejte se na svého krále?" Pak Mě korunovali korunou spletenou z trní, Má dcero. "Kde jsou židé‚ aby Tě pozdravili? Jsi přece král. Nebo nejsi? Můžeš napodobit nějakého krále? Směj se! Neplač! Jsi král, že? Tak jednej jako král!" Pak spoutali Mé nohy a poručili Mi, abych šel na to místo, kde byl Můj kříž.

Dcero, vůbec jsem tam nemohl dojít, protože spoutali Mé nohy. Proto Mě hodili na zem a za vlasy Mě vlekli až k Mému kříži. Bolest byla nesnesitelná. Odtrhávaly se kousky Mého těla, rozbitého bičováním.

Uvolnili Mi pouta na rukou a kopali Mne, abych vstal a vzal na rameno Své břímě. Nevěděl jsem kde je Kříž, protože trny vražené do hlavy Mi plnily oči krví, která Mi stékala po obličeji. Pak na Mne sami naložili kříž a postrčili Mě směrem k bráně. Ó, Má dcero, jak hrozně těžký byl Můj kříž, který jsem musel nést! Poháněn zezadu bičem tápal jsem v temnotě kupředu k bráně. Snažil jsem se dívat na cestu přes krev, která Mě pálila v očích.

Tu jsem ucítil, že někdo osušil Můj obličej. Byly to ženy, které se strachem vystoupily z řady, aby očistily Mou zneuctěnou tvář. Slyšel jsem je plakat a naříkat. Vnímal jsem to a řekl jsem: "Buďte požehnány. Má krev smyje všechny hříchy lidstva. Hleďte, Mé dcery, nadešla doba vaší spásy." S námahou jsem se napřímil. Dav byl jako puštěný z řetězu. Neviděl jsem kolem žádného přítele, nebyl tu nikdo, kdo by Mě potěšil. Zdálo se, že Můj smrtelný zápas pokračuje a Já jsem spadl na zem.

Ze strachu, abych nezemřel před ukřižováním, poručili vojáci jednomu muži, jmenoval se Šimon, aby nesl Můj kříž. Má dcero, to nebyl projev dobroty nebo soucitu, chtěli Mě uchovat naživu, aby Mě mohli ukřižovat.

Když jsme přišli na kopec, srazili Mě k zemi. Rvali Mi šaty z těla a nechali Mně nahého pro pobavení všech přítomných. Mé rány se znovu otevřely a krev tekla na zem. Vojáci Mi podali víno smíchané se žlučí. Odmítl jsem to, měl jsem už hluboko v nitru hořkost, kterou Mě napojili Mí nepřátelé. Nejdřív Mi rychle probodli zápěstí a když Mě hřeby přibili na kříž, rvali Mé zničené tělo a násilím Mi provrtali nohy. Má dcero, Má dcero, jaká to bolest! Jaký smrtelný zápas! Jaká trýzeň pro Mou duši! Opuštěn Svými milovanými, zapřen Petrem, na němž jsem založit Svou Církev, zapřen od dalších přátel, ponechán sám, vydán nepřátelům. Plakal jsem, Má duše byla plná bolesti.

Vojáci vztyčili Můj kříž a postavili ho do připravené díry.

Pozoroval jsem hemžení před křížem, na němž jsem visel. I když to bylo namáhavé dívat se opuchlýma očima, díval jsem se na lidi. Neviděl jsem žádného přítele mezi těmi, kdo se Mi posmívali. Nebyl tu nikdo, aby Mě potěšil. "Můj Bože! Můj Bože! Proč jsi Mě opustil?" Opuštěn všemi těmi, kdo Mě milovali.

Můj pohled spočinul na Mé Matce. Pohlédl jsem na Ni a naše srdce hovořila: "Daruji ti Své milované děti, aby byli i tvými dětmi. Máš být jejich Matkou.

Všechno se splnilo, spása byla blízko. Viděl jsem nebe otevřené a všichni andělé tam stáli a mlčeli. "Otče, do Tvých rukou vkládám Svého Ducha. Jsem teď s Tebou".

Já, Ježíš Kristus, jsem ti diktoval Svůj smrtelný zápas.

Nes Můj Kříž, Vassulo, nes jej pro Mne. Můj Kříž snažně prosí o Pokoj a Lásku. Budu ti ukazovat Cestu, protože tě miluji, Má dcero.


PŘEDCHOZÍ   -   INDEX   -   NÁSLEDUJÍCÍ

 

Chronologické řazení
Seznam všech poselství řazený chronologicky
 

Abecední seznam
Seznam všech poselství řazený abecedně
 

Seznam podle jednotlivých sešitů
Seznam všech poselství řazený podle jejich zařazení do sešitů
 

Další přijatá poselství
Několik poselství, která byla zveřejněna po 'Ódách Nejsvětější Trojice' - posledních publikovaných poselstvích z roku 2003
 

Můj anděl Daniel
Začátek poselství, kdy Vassula hovoří se svým strážným andělem Danielem
 

Poselství online
Poselství jsou nyní k dispozici online
 

Vyhledávání v poselstvích
Vyhledávání v textu poselství
 

Nahodile vybrané poselství
Zde najdete nahodile vybrané poselství
 

 



Rychlé vyhledávání

© Vassula Rydén 1986 Všechna práva vyhrazena
X
Enter search words below and click the 'Search' button. Words must be separated by a space only.
 

EXAMPLE: "Jesus Christ" AND saviour
 
 
OR, enter date to go directly to a Message