Jsi duch a Já jsem také Duch a Svatý

4. prosince 1986

(Jsem zcela pod vlivem toho, co jsem prožila a mám velké pochybnosti, co se to se mnou děje a jak je to možné. Jak je možné, že neovládám svou ruku? Je to, jako kdyby jí pohybovala vnější síla. Mám pochyby, protože jsem zaměřena příliš pozemsky, a přece se toto všechno se mnou děje. Jsem proto úplně zmatená.)

Jsem zde. Jsem to Já, Ježíš. Dcero, pamatuj, že jsi duch a Já jsem také Duch a Svatý. Žiji v tobě a ty ve Mně. Zůstaň ve Mně. Já, Ježíš, jsem vždycky s tebou, pochop to. Zůstaň v Mém Světle, neboť Já jsem Světlo a skrze Mne docházíš Poznání a děláš pokroky.

Dobře. Přesvědčil jsi mne, že jsi to Ty. Dosáhl jsi obou cílů: že Tě miluji a že jsem přesvědčena o tom, že Tě potkávám. Fascinoval jsi mě. Vím také, že nejsem schizofrenní o nic víc, než všichni ostatní lidé na světě, ani psychopatičtější než sám psychiatr. Nejsou to také ďáblové, protože vím, co člověk pociťuje, když ho napadnou: neklid a trýzeň.¹ Ne já jsem se rozhodla přijmout Tvou výzvu, přestože jsem Tě neznala. Ty jsi to chtěl, Můj Bože. Nelituji toho, jak bych mohla, když jsem plně propadla Tvé neodolatelné moci!

Dítě, pozvedl jsem tě, abys mohla být se Mnou. Naučil jsem tě, abys Mne milovala. Jsi spokojena, že jdeš se Mnou touto cestou?

Ó ano!

Žehnám ti z celého Srdce.

8. prosince 1986

Smím být ve Tvém Světle?

Jsi v Mém Světle, jsem tvůj Vykupitel. Nést Můj Kříž znamená vzít na sebe Má utrpení, dcero.

(Ježíš zde poukazuje na kříž, který nosíme na krku.)