Já, Bůh, existuji

30. září 1986

Pokoj tobě, dcero.

Ježíši, prosím, dej mi světlo, ať Tě mohu vnímat a psát.¹

Vassulo, modlitba vyřčená jen rty nemá žádný smysl.

(Uvědomila jsem si svou chybu. Požádala jsem Ježíše bez lásky, aniž bych se na modlitbu soustředila. Slova mi nevycházela ze srdce. - Zopakovala jsem tedy svoji modlitbu. Snažila jsem se vnímat každé slovo a pozvedat k Němu svou duši.)

Mluv se Mnou tak, že Mě² budeš vnímat, jak jsi to právě učinila. Já, Bůh, cítím. Vnímám všechno a chci z tvého volání cítit lásku, která vychází z hloubi tvé duše, která po Mě touží, která Mě miluje a která myslí vážně každé slovo, které říká. Já, Bůh, existuji a cítím. Každá modlitba, kterou vyslovují jen ústa, ale nevychází ze srdce, zůstává na zemi. Takové modlitby jsou, jako když se někdo marně snaží volat z hrobu. Pamatuj si, že existuji a cítím. Přeji si, aby se Mi všechny Mé děti snažily dělat radost.