Já, Bůh, existuji

30. září 1986

Pokoj tobě, dcero.

Ježíši, prosím, dej mi světlo, ať Tě mohu vnímat a psát.¹

Vassulo, modlitba vyřčená jen rty nemá žádný smysl.

(Uvědomila jsem si svou chybu. Požádala jsem Ježíše bez lásky, aniž bych se na modlitbu soustředila. Slova mi nevycházela ze srdce. Zopakovala jsem tedy svoji modlitbu. Snažila jsem se vnímat každé slovo a pozvedat k Němu svou duši.)

Mluv se Mnou tak, že Mě² budeš vnímat tak, jak jsi to práv učinila. Já, Bůh, cítím. Vnímám všechno a chci z tvého volání cítit lásku, která vychází z hloubi tvé duše, která si Mě žádá, která Mě miluje a která myslí vážně každé slovo, které říká. Já, Bůh, existuji a cítím. Každá modlitba, kterou vyslovují jen ústa, ale nevychází ze srdce, zůstává na zemi. Takové modlitby jsou, jako když se někdo marně snaží volat z hrobu. Pamatuj si, že existuji a cítím. Přeji si, aby se Mi všechny Mé děti snažily dělat radost.