Bolí Mě Srdce, když vidím, jak se tato generace hroutí a hyne

28. listopadu 2009

Pane, zde je Tvá služebnice. Očisti mě od mých chyb, protože jen Ty    dokážeš odhalit má selhání.

Mé dítě, pokoj tobě. Dovol Mi, tvému Bohu, abych teď k tobě promluvil.  - Opři se o Mě. Když hovořím, svolávám zemi, tví přátelé, kteří se zasvěcují této službě, jsou Mými přáteli. Dnes znovu obnovuji Své volání k nim všem. Připomínám jim, že jejich Pán a Bůh je před jejich dveřmi a čeká.

Co je dnes potřeba je horlivý duch, srdce vyslance, toho, kdo nikoho ničím neuráží, kdo má něžné srdce, kdo je i v těžkostech velmi tolerantní, citlivý k ubohým, obohacením pro agnostiky. Potřebuji jazyk učedníka a vložím do nich Svého Ducha a dám jim nové srdce. Pak rozhojním ovoce této vinice. Ano?

Jak víš, Pane, stále zakoušíme protivenství.
Naše práce je neustále napadána,
neustále nás pomlouvají.
Pohleď na mé nepřátele, vždyť jejich počet vzrůstá.
Někteří mě skutečně nenávidí neospravedlnitelnou nenávistí.

Nevinní a spravedliví následovali  Tvé pokyny.
Ano, jsou tací, kdo se stali vyslanci,
protože uvěřili ve Tvá Volání.

Pane, v minulosti jsi zachránil mnohé od jejich utlačovatelů.
Jak dlouho budeme čekat?
Zkoušel jsi mě i druhé,
zkoušel jsi nás ohněm a všichni jsme kráčeli s vírou.

Jsme v Tvých službách,
vždy připraveni naslouchat Tvému Hlasu,
abychom předali podivuhodné Logos.¹

Vassulo, Mé dítě, dochází ti trpělivost?

Nevím, možná…

Vassulo, můj svatostánku, důvěřuj Mi, žádný nepřítel nad tebou nikdy nezvítězí.

Myslím, že jsem se nikdy nevzdala a před svými pronásledovateli jsem se chovala, jako by byli mí přátelé. Nežádám odměnu ani pocty, prosím Tě však, Pane, o posilu.

Má harfo, během tvých útrap tě zkrášluji. Uvádím tvé nepřátele do rozpaků, když tlumím jejich hlas.

Uváděj je tedy nadále do rozpaků, ať jsou zmateni.

Dostane se ti posily. Pošlu Svého anděla, aby je stíhal. Slyš mě: Pozvednu tě Svou Rukou. I nadále budu vkládat Svá Slova do tvých úst. A co se tebe týče, modli se za ně. Pros Mě, abych jim dal světlo a Svou Pravdu. Nyní, dcero, nastraž své ucho a naslouchej tlukotu Mého Srdce. Zlobím se na Svůj lid,² který bude opět slavit Vánoce bez Mého Svatého Jména.  Mnozí se ode Mě odvrátili, všichni jsou stejně poskvrnění. Což nečetli, že „Bůh rozmetá kosti odpadlíků, jsou zahanbeni, protože je Bůh odvrhl.“³ Svět nemá co nabídnout. Jejich láska je založena na lži, sebelásce, smyslnosti, tělesné lásce, lásce k Mamonu, na zálibě v podněcování špatných mravů. Domýšlivé pohledy! Jejich hroby budou jejich věčným domovem, jejich věčným příbytkem. A přesto Mě bolí Srdce, když vidím, jak se tato generace hroutí a hyne. Stále se pokouší vymyslet nové formy rebelie, stále odporují Svatému Duchu.

V Soudný Den budu volat ty, kdo překroutili Má Slova tobě, když jsem s Tebou hovořil a špatným výkladem je učinili předmětem posměchu. Svěřil jsem ti Své Slovo Života, abys je předala Mým Církvím. Ony Mi na oplátku odmítly naslouchat. Vysmály se ti a s výhrůžkami tě odstrčili.

Ptám se Svých Církví: Je vám znám nějaký prorok, kterého vaši předci nepronásledovali? Dal jsem tobě, slabému nástroji, na starost Svůj Dům, nástroji z Egypta, aby se staral o Mé zájmy, nástroji, který přichází z pouště jako znamení dnešního úpadku v Mé Církvi, aby hlásal Mé Království a přivedl Můj lid k jednomu Oltáři.

Před zraky mnohých jsem dokázal Svou Moc a Své schopnosti. Vyburcoval jsem národy, jak jsem ti předpověděl, a shromáždil je ve Svém Jménu, od východu k západu, od severu k jihu, do dnešního dne.

Šťastní ti, kdo se pokořili a dokázali, že jsou chudí v duchu. Tito porozuměli velikosti Mého slitování a Mé nabídce duchovního pokrmu, který jsem dal a stále dávám v hojnosti této strádající generaci. 

- Vassulo, modli se ke Mně takto:

‚Něžný Otče,
nenech dopadnout Svůj hněv
na tuto generaci,
aby zcela nezanikla.

Neponech Své stádo
napospas strachu a úzkosti,
když vody vyschnou a příroda zpustne,
vše zhyne ve Tvém hněvu
a zmizí beze stopy.

Žár Tvého Dechu
sežehne zemi a obrátí ji v pustinu!
Na obzoru se objeví hvězda.
Noc bude ničivá a popel
bude padat jako sníh v zimě,
přikrývajíc Tvůj lid jako přízraky.

Smiluj se nad námi, Bože
a neposuzuj nás přísně.
Rozpomeň se na srdce,
která se radují v Tobě a Ty v nich.

Rozpomeň se na Své věrné
a nenech na nás dopadnout Svou mocnou Ruku,
ale raději nás ve Svém Milosrdenství pozvedni
a vepiš Svá nařízení do každého srdce.
Amen.‘

Když kárám tuto generaci, Můj hněv vyšlehne na odpadlíky jako oheň. Mohu odpustit jejich zločiny a jejich hříchy, ale stále je třeba konat velmi mnoho skutků pokání. Dnes ještě jednou Nejvyšší pronesl Svá Slova a vynesený rozsudek bude záviset na vašich modlitbách, generace, na vašich milosrdných skutcích, na vaší lásce a vaši spoluúčasti.

Pojď, Vassulo, tlumoč to kvůli Mně. Láska tě miluje. ic