Mluv ke Mně

18. července 1987

(Necítím se na to, abych psala. Od svého příjezdu do Švýcarska se necítím dobře. Nejprve chřipka, doprovázená infekcí v ústech, takže jsem nemohla téměř jíst, potom bodavá bolest v boku, kvůli které už pět nocí nemohu spát a která přetrvává, spolu s chřipkou a infekcí na rtech.)

pojď; dovol Mi říci, že to všechno pochází ode Mne; jsou to Má očišťování;

dcero, miluji tě, uč se, jak působím; budu ti pomáhat, i když budeš muset trpět; starám se o tebe a nepřipustím žádnou skvrnu na tvé duši; chápej, jak pracuji, ale vnímej Mě, dovol Mi, abych slyšel, jak ke Mně mluvíš, pamatuj na Mě; nikdy nedovolím, aby něco bylo přednější než Já; Já jsem První; zušlechťování tvé duše způsobí, že bude zářit jako zlato; připomenu ti teď, proč jsem si tě vyvolil; vyvolil jsem tě pro tvou nevýslovnou ubohost a slabost; Já jsem Bůh Milosrdenství;

teď můžeš jít pracovat, ale nepřestávej na Mě myslet; Já tě nikdy nespouštím z očí; sleduj Mé rty, když k tobě mluvím; miluji tě, pojď; odvahu, podívej se na Mne a dovol Mi, abych tě teď slyšel;

(To je pravda, nějakou dobu jsem Boha zanedbávala. Skutečnost, že jsme se přestěhovali do jiné země, mě zaměstnala jinými věcmi.)

ještě nějaký čas Mi dovol, abych tě používal;

Ano, Pane.

přijmi Mé požehnání;

Dobrořečím Ti, Pane.