ZPÁTKY K WEBU: http://www.tlig.org/cs/testimonies/churchpos/cdf2005/q1a/VELIKOST PÍSMA: NORMÁLNÍ - VELKÉ

CZ » Svědectví » Pohled Církve » Změna situace - Kongregace pro nauku víry (2005) » Odpověď na 1. otázku: Vztah mezi TLIG a Zjevením. »

 
PŘEDCHOZÍ | CDF OBSAH | DALŠÍ | DOWNLOAD PDF

Vassuliny odpovědi CDF prostřednictvím P. Prospero Grecha

Otázka 1: Vztah mezi "Opravdovým Životem v Bohu" a Zjevením.

Víte velmi dobře, že jak pro katolíky, tak pro pravoslavné (ortodoxní) je pouze jedno jediné Zjevení a to pouze v Ježíši Kristu, které je obsaženo v Písmu Svatém a v Tradici. Uvnitř katolické církve byla přijímána i 'soukromá zjevení' například v Lurdech nebo ve Fatimě, která, přestože jsou přijímána vážně, nejsou závazná pro víru. V jakém smyslu můžete definovat Vaše spisy jako zjevení a jak by měly být přijímány Vašimi posluchači a čtenáři?

Nikdy jsem neměla žádné hodiny katechismu, natož potom teologie, rovněž jsem si nebyla vědoma výše uvedených teologických rozdílů na začátku mého povolání a mé konverze. Postupně jsem byla vyučována skrze citlivé vedení Ducha Svatého. Na úplném počátku mého povolání jsem byla zmatená a brzy v průběhu zjevení mého anděla jsem namítla: "Ale já tomu nerozumím. Máme přece Bibli, tak proč potřebujeme poselství?" Anděl se zeptal: "Máš pocit, že už vše bylo řečeno v Bibli?" Já jsem odpověděla: "Ano, proto nechápu smysl toho všeho, myslím, že se nic nezměnilo." Pak anděl řekl: "Bůh chce dávat tato poselství." Já jsem se zeptala: "Má zvláštní důvod k tomu, proč si vybral zrovna mě?" Anděl odpověděl: "Ne, Bůh vás miluje všechny. Tato poselství jsou pouze připomínkou, která vás mají upozornit na vaše kořeny". (7.8.1986).

Jeden protestantský kazatel mi jednou namítl, že není důvod, proč by k nám Bůh chtěl znovu nyní promlouvat, když již máme Bibli. Byla jsem z toho zmatená a řekla jsem Kristu: "Pane, někteří Tví služebníci odmítají naslouchat a věřit, že by jsi se mohl projevovat tímto způsobem skrze mě, říkají, že Ty jsi nám již dal celou pravdu a že nepotřebují již nic jiného než Písmo Svaté; jinými slovy, že všechna tato díla jsou falešná, nepravá." Odpověď Krista byla následující:

Řekl jsem přece vám všem, že Přímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v Mém Jménu, vás naučí a připomene vám všechno, co jsem vám říkal. Nedávám vám nějaké nové učení, jen vám připomínám Pravdu a vedu ty, kdo bloudí zpět k plné Pravdě. Já, Pán, vás nepřestanu zneklidňovat svými Připomínkami a Duch Svatý, Přímluvce, bude stále mezi vámi jako ten, kdo upamatovává na Moje Slova. Proto se nedivte, když k vám mluví Můj Svatý Duch. To vás napomíná Moje Milost, abyste se obrátili a vzpomněli si na Mé Cesty. (20.12.1988)

Další pasáž - o jedenáct let později mě Pán požádal, abych napsala následující:

Všechna tato poselství přichází shůry a jsou Mnou inspirovaná. Mohou být využita pro vyučování a pro vyvrácení omylů. Mohou být použita pro vedení Církve k jednotě a pro vedení lidu ke svatosti. Jsou vám dána pro lepší vysvětlení1 Zjevení,2 které jsem vám dal. Jsou nevyčerpatelným zdrojem nezměrné milosti pro vaši obnovu. (30.07.1999)

Myslím si, že je pouze jedno Zjevení a nikdy jsem netvrdila opak, a toto je vyjádřeno i v mých spisech. Jsem si jistá, že nic v knihách Opravdového Života v Bohu nemůže podněcovat někoho z těch, kteří naslouchají a čtou tato poselství, aby smýšleli jinak. Ve skutečnosti v mém svědectví stále cituji mnoho úryvků z Písma Svatého, někdy dokonce převažují nad vlastními poselstvími. V poselstvích zaznívá jasná a vytrvalá výzva, aby se člověk zaměřil na Písmo Svaté a aby žil podle pravdy v něm obsažené. Spisy jsou aktualizací a připomínkou jediného Zjevení v Kristu, jak je uchováno v Písmu Svatém a v Tradici a jak je předáváno v Církvi; spisy upozorňují na Zjevení. Ve skutečnosti tyto spisy nikdy neovlivnily čtenáře tak, že by jim dali přednost před Písmem, ale jsou zde svědectví, že jim pomáhaly porozumět mnohem snadněji Božímu Slovu. Víme přece, že Bůh nám může připomínat své požehnané Slovo, když ví, že je to nezbytné pro dobro Církve. Projevená milost tímto způsobem, neboť se skutečně jedná o Boží přízeň, osvětluje nebo přibližuje pravdu již známou a dává nám možnost lépe jí porozumět.

Mohli bychom se ptát, proč Bůh povolal člověka tak omezeného a nehodného s naprostým nezájmem o Církev, který nikdy nehledal Boha, aby se Jím nechal obdarovat. Cožpak nejsou kněží a teologové voláni k tomu, aby dělali totéž? Ano, myslím si, že jsou a nikdy jsem neměla v úmyslu jim v tom konkurovat; jsem toho názoru, že mě Bůh povolal zcela neočekávaně a bezprostředně, z vlastní iniciativy a bez mého přičinění.

Nedávno jsem četla, že II. Vatikánský koncil podtrhl, jak je důležité, aby laici přispívali k šíření Evangelia skrze různé duchovní dary, které Bůh sesílá na svou Církev. V konstituci O Církvi (Lumen Gentium) koncil jasně praví, že i laici mají spoluúčast na prorockém úřadu Krista a že Kristus "... vykonává svůj prorocký úřad nejen prostřednictvím hierarchie, učící jeho jménem a mocí, ale též prostřednictvím laiků; proto je ustanovuje svými svědky a vybavuje je smyslem pro víru a milostí slova ..." (LG 35). Každý laik má proto svoji roli ve službě Evangelia podle charizmat, které mu Bůh dal a skrze tyto dary je svědkem a živým nástrojem ve službách samotné Církve, "podle míry Kristova obdarování".

Ve většině klasických děl katolické fundamentální teologie je rozdíl mezi Zjevením jakožto pojetím odrazu - reflexe (Zjevení s velkým 'Z') a zjevením jakožto pojetím zkušenosti (zjevení s malým 'z', často také v množném čísle). Když mluvím o své pokorné zkušenosti se "zjevením", tak mluvím o zjevení s malým 'z', tedy z hlediska zkušenosti.

Nemluvím o své zkušenosti se zjevením z hlediska dogmatického a v žádném případě nechci konkurovat Zjevení. Stejně jako u jiných "soukromých" nebo "prorockých zjevení" moje dílo nic nového nepřidává k učení víry. Cílem Božího povolání je vést člověka k plnosti pravdy obsažené v učení víry, a tak mu pomáhat, aby do této pravdy stále více pronikal.

V konstituci O Božím Zjevení (Dei Verbum) vyjádřil II. Vatikánský koncil skutečnost, že veřejné Zjevení je úplné a dokonalé a že "... se nemůže už očekávat nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána Ježíše Krista." (DV 4) A současně konstituce rovněž zdůrazňuje, že lid Boží neustále potřebuje prohlubovat chápání této pravdy:

"Tato apoštolská tradice prospívá v Církvi s pomocí Ducha Svatého. Vzrůstá totiž chápání předaných věcí a slov, a to jak přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci (srov. Lk 2,19 a 51), tak hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti, tak také hlásáním těch, kteří s posloupností v biskupském úřadě přijali bezpečné charisma pravdy. Církev totiž během staletí stále směřuje k plnosti Boží pravdy, dokud se na ní nenaplní Boží slova." (DV 8)

Jeho Eminence, kardinál Joseph Ratzinger, řekl velmi důrazně o vztahu mezi křesťanským proroctvím a Zjevením, že tvrzení o tom, že proroctví by mělo skončit s ukončením Zjevení v Kristu, v sobě skrývá nedorozumění. Jeho stanovisko bylo vyjádřeno v interview o křesťanském proroctví a znovu o tom hovořil v komentáři v souvislosti se zveřejněním třetího fatimského tajemství. Dovoluji si citovat přesně slova z uvedeného rozhovoru:

"Zjevení je v podstatě Bůh, který se nám dává, který spolu s námi tvoří historii a který nás všechny sjednocuje. Je to odhalené setkání v základní komunikativní dimenzi s kognitivní strukturu a jako takové nese s sebou důsledky pro pochopení pravdy Zjevení. Abychom tomu rozuměli správně, Zjevení dosáhlo svůj vrchol v Kristu, protože - jak krásně říká sv. Jan od Kříže - když mluví sám Bůh, nelze již nic připojit. Nic víc o Logos (Slovu) nemůže být řečeno. On je mezi námi plným způsobem a Bůh nám nemůže dát víc než sám Sebe. Ale tato plnost Boha, který dává sám Sebe - což znamená, že On Logos je přítomný v těle - nás také zavazuje, že my musíme stále více pronikat do tohoto Tajemství. On nás přivádí zpět k základu naší naděje. Příchod Krista je počátkem stále hlubšího poznávání a objevování toho co je dáno v Logos. A tak je člověku dán nový způsob, kterým je veden k plnosti pravdy. Ježíš to naznačuje v Evangeliu sv. Jana, když mluví o seslání Ducha Svatého. Já si myslím, že pneumatologická christologie obsažená v promluvě Ježíše při odchodu je velmi důležitá pro naše téma, neboť v ní Ježíš vysvětluje, že Jeho příchod v těle byl pouze prvním krokem. Skutečný příchod se uskuteční, když Kristus nebude vázaný na nějaké konkrétní místo nebo na tělo, které by bylo prostorově omezené, ale až přijde k nám všem v Duchu, ve svém Vzkříšeném Těle, pak budeme stále hlouběji vstupovat do této pravdy. Připadá mi zřejmé, že časem Církve se rozumí čas, kdy Kristus přichází k nám v Duchu. Tento čas je určený v pneumatologické christologii - prorocký element jako prvek naděje a výzvy zde samozřejmě nemůže chybět a ani se z ní nemůže vytratit". (30 Giorni - leden 1999)

Nechci v žádné případě tvrdit, že autorita mých spisů se podobá té co se nachází v Písmu Svatém. Svatá Bible je inspirovaná neomylným způsobem. Já jen pokorným způsobem přiznávám, že se mě Bůh dotkl a přivedl mě na svou cestu skrze přímý čin v mé duši a pomáhá mi zapisovat to k čemu mě volá, ale není to inspirace stejné povahy jako Písmo Svaté a výsledek není neomylnost. To ale neznamená, že si myslím, že by se v mých spisech měly nacházet dogmatické chyby.

V knize otce Maria-Eugene, která se jmenuje Jsem dcerou Církve, se připomíná, jak se Bůh může přiblížit lidské duši:

"Boží bezprostřední jednání vůči člověku, kterého chce Bůh použít, je úžasným způsobem přizpůsobeno psychologickému prožívání jeho duše. Toto přizpůsobení Boha by mělo být podtrženo jako významný rys Jeho působení na člověka. Bůh, který se rozhoduje mluvit lidským jazykem, aby nám dal své světlo, se vůči nám snižuje až do té míry, že se přizpůsobuje i naší povaze a našim konkrétním potřebám ve výběru prostředků tak, aby nás co nejvíce oslovil. K člověku, jehož víra si uchovává čistotu a jednoduchost, bude Bůh mluvit jazykem vnějších jasných znamení, které rozechvějí jeho duši. K člověku, jehož víra je racionalistická a projevuje se spíše rozvážným a kritickým přístupem, bude mluvit intelektuálnějším způsobem."3

Kardinál Ratzinger řekl, že možnost vyjádřit slovně i obrazně vnitřní zážitky s Bohem, i když se jedná o autentickou mystiku, je vždy závislá na schopnostech a omezeních té konkrétní duše. Já zakouším Slovo Boží bez vynaloženého úsilí, aniž bych se k něčemu nutila, prostě se to děje. Dostávám tato vnitřní slova ve dvou formách. Chtěla bych upozornit, že v žádném případě nechci tvrdit, že jsem schopná dokonale slovně vyjádřit tento fenomén a to jak Bůh tyto věci dělá, ale toto moje níže uvedené vysvětlení je nejlepší, kterého jsem schopná:

1. Skrze působení vnitřních slov, totiž vnitřním nasloucháním. Slova, která přijímám jsou skutečná slova, mnohem jasnější než kdybych je slyšela vlastním sluchem. Jedno jediné slovo může obsahovat nekonečný počet významů, jakoby jeho vlastní pochopení nebylo možné rychle vyjádřit lidskými prostředky. Jakékoli Boží slovo nebo pokyn, který je mi dán, skrze kterým mě Bůh učí, je odlišný od běžného způsobu vyučování ve škole. Možná je to kvůli omezenému času, ve kterém mi nemůže být hned zcela všechno vysvětleno nebo bych to mohla zapomenou kvůli mé lidské přirozenosti a nebo bych to nemusela správně pochopit. Boží pokyn nebo slovo je dané v takovém časovém intervalu a je vtištěno do lidské mysli takovým způsobem, že je nesnadné na ně zapomenout. Slovo, které se šíří je tak rozsáhlé, právě jako jasné světlo, které se rozlévá do šířky a dálky, takže člověk poznává mnohem víc než samotné slovo. Slovo je dáno jako široká řeka, která se rozlévá do mnoha říček a vede tě tak na různá místa, ale při tom to slovo vždy vychází z téže řeky. Jakákoliv výuka ve škole by mi trvala celé měsíce. Ta slova, ale zakouším tak intenzivně, že postupuji ve výuce mnohem rychleji, rovněž si uvědomuji, že psaná podoba poselství stále závisí na mých omezených jazykových a výrazových schopnostech.

2. Druhý způsob, jak přijímám Boží slova, je skrze světlo porozumění v mém intelektu, bez jakékoliv řeči. Jako by Bůh přenášel svoji myšlenku do mé. Já pak ihned poznávám, co chce Bůh říct, potom musím zapsat toto nevyslovené poselství svými vlastními slovy.

Při svém pobytu v Římě jsem se dozvěděla, že sv. Brigita Švédská zapisovala své poselství podobným způsobem. Proč si Bůh vybral tento konkrétní způsob zapisování poselství, při kterém mě dokonce vede ruku? Skutečně nevím. Pán mi řekl, když jsem se Ho ptala, proč to tak je: "Protože se Mi tento způsob líbí." Nevím jak se to děje, chtěla bych však zdůraznit, že teologové, kteří jsou rovněž grafologickými experty a kteří zkoumali tyto zápisy, je nazvali posvátnými, popsali mnoho výrazných rozdílů mezi způsobem jak píši já a tzv. automatickým písmem. Později jsem zjistila, že známí mystikové, jako např. Tereza z Avily, zakusili extáze v celém těle nebo pouze v jeho části. Myslím si, že se u mě jedná o mírnější podobu extáze mé ruky a důvěřuji Bohu, že má k tomu své důvody.


1 v tu samou chvíli jsem slyšela slovo "porozumění"
2 Písmo Svaté
3 Fr. Marie-Eugene, O.C.D.. I am a daughter of the Church, Vol. II, Chicago, 1955. p. 283.

 

PŘEDCHOZÍ | CDF OBSAH | DALŠÍ | DOWNLOAD PDF