ZPÁTKY K WEBU: http://www.tlig.org/cs/testimonies/christian/orthodox/zielinski/www.tlig.org/cs/testimonies/christian/orthodox/zielinski/VELIKOST PÍSMA: NORMÁLNÍ - VELKÉ

CZ » Svědectví » Křesťanští duchovní, teologové a profesoři » Pravoslavná církev » Otec Vladimir Zielinski »

 

Otec Vladimir Zielinski, ruská pravoslavná církev

Doslov k prvnímu tištěnému vydání poselství

 

Slova této knihy hovoří sama za sebe. Nepotřebují vysvětlení, ani prostředníka. Jsou okouzlující a jednoduchá. Hovoří k nám o Bohu a říkají nám, že jsou slova Boží.

Slova Boží: další zjevení?

Je jen jedno Boží Zjevení, jedninečné a definitivní a to je Kristovo evangelium. Všechno, co nás Ježíš učil, všechno, co vykonal za svého pozemského života je navždy zapsáno v posvátné paměti církve. Život církve je však mnohem bohatší a hlubší než to, co je očím patrné. Přesahuje viditelné hranice.

V tomto významu jsou slova evangelia sv. Jana, která Vassula zakusila, nanejvýš významná: "je ještě mnoho jiného, co Ježíš  učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané." (J 21,25)  

Slova a Ježíšovy skutky, které evangelisté a apoštolové nebyli schopni zapsat do svých knih, zůstávají ve věčném evangeliu. Sám sv. Jan říká ve svém zjevení: "Pak jsem viděl jiného anděla..., jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země..." (Zj 14,6). 

Toto "Věčné evangelium" náleží tomu samému Ježíši, který k nám promlouvá ve Svém evangeliu. Vede s každým z nás rozhovor od srdce k srdci. Ti, kdo mají uši, ho slyší. Není to otázka různých evangelií, nebo různých Ježíšů, protože "Ježíš Kristus je tenýž včera i dnes i navěky. (Žd 13,8).    

Celá historie církve je plná výčtu osobních zjevení, mystických zážitků a nepopsatelných poselství, protože vždy byli lidé vyvolení: muži a ženy, ke kterým se Kristus, Panna Maria, nebo svatí přímo obraceli. Vassulin případ je však ojedinělý.

Poté, co jednoho dne byla probuzena tímto soukromým zjevením, začala Vassula zapisovat slova, která jí říkal sám Kristus. Tato slova neprotiřečí Písmu svatému a tradici. Neměla by být čtena jako obyčejné texty.

Měla by být čtena s vnitřním tichem. Člověk tu musí zakusit ticho věčnosti. Je to rozhovor duše s jejím Pánem. Dialog, který se rozvíjí v tajemství víry. Toto tajemství je jako světlo, které ozařuje příchod každého člověka na tento svět. Vyjadřuje se prostě: láska, pokoj, radost. "Miluji tě, patříš mi, jsi můj (má)." Člověk musí vědět, jak pochopit tato slova, která k nám přichází z věčnosti. Musíme jim naslouchat ve svém srdci. Musíme jim naslouchat v  modlitbě. Slova vyslovená v této knize se musí stát vtělenými v nás. Musí v nás přijmout podobu. Tento rozhovor se musí stát naším rozhovorem, aby se Ježíšova modlitba stala naší modlitbou a tlukotem našeho srdce:

 

Milovaný Otče,

očisti mě Krví Svého Syna.

očisti mě Tělem Svého Syna.

Milovaný Otče, vzdal ode mě zlého ducha, který mě teď pokouší.

Amen.


Protože toto poselství je knihou modliteb: jedinou nepřestávající modlitbou.