Zastavení křížové cesty

Rozjímání z Opravdového života v Bohu 

2. Ježíš nese Svůj kříž
(Mt 27.31; Mk 15.20; Lk 23.26; Jn 19.17)

Pak Mi provazem spoutali nohy a poručili Mi, abych šel na místo, kde byl Můj kříž. Vůbec jsem tam nemohl dojít, protože spoutali Mé nohy. Proto Mě hodili na zem a za vlasy Mě vlekli ke kříži. Bolest byla nesnesitelná. Odtrhávaly se kousky Mého těla, rozbitého bičováním. Uvolnili Mi pouta na nohou a kopali do Mne, abych vstal a vzal na rameno Své břímě. Neviděl jsem, kde je kříž, protože trny, vražené do hlavy, mi zalévaly oči krví, která mi stékala po obličeji. Pak na Mne sami naložili kříž a postrčili Mě směrem k bráně. Ó, jak hrozně těžký byl kříž, který jsem musel nést! Poháněný zezadu bičem jsem tápal v temnotě kupředu k bráně. Snažil jsem se dívat se na cestu přes krev, která mě pálila v očích. (9.listopadu 1986)

Kříž, který poneseš, je Můj kříž pokoje a lásky. K nesení Mého drahocenného kříže, dcero, je však třeba velkého sebezapření. Buď silná a nes Můj kříž s láskou. Poneseš jej se Mnou a budeš sdílet Má utrpení. (Anděl Daniel, 25. ledna 1987)