ZPÁTKY K WEBU: http://www.tlig.org/cs/spirituality/pilgrimages/rhodes2012/exorcisms-possessions-deliverance-rhodes-2012/VELIKOST PÍSMA: NORMÁLNÍ - VELKÉ

CZ » Spiritualita » Poutě a setkání » Rhodos, Řecko 2012 » Exorcismus, posedlost a osvobození »

 

P. Joseph Ianuzzi

Podle tradice křesťanského učení je jedním z důvodů, proč Bůh stvořil člověka, aby sdílel svou slávu s pozemskou stvořenou bytostí a  z nicotného prachu země ho pozvedl, aby byl jako On, Nejvyšší. Proto Bůh stvořil člověka z prachu země podle Svého vlastního obrazu a podoby, a stvořil ho, aby navěky ve slávě překonal slávu všeho stvořeného, včetně andělů samotných, které, jak potvrzuje sv. Pavel „budeme soudit anděly“ (1 Kor 6,3). Od této chvíle se Satan posedlý žárlivou záští, rozhodl zničit lidstvo a postavit se vůči Bohu. Satan nikdy nepřestane zneužívat svou svobodu, aby pokoušel člověka k pádu.

Bohužel v dnešní době svět nevěří, že by existoval zlý duch Satan, ani nevěří v žádné jiné zlé duchy ani v jiné temné síly, které trápí Boží stvoření. Ježíš nás však varoval skrze svá prorocká poselství Opravdového života v Bohu, že v těchto dnech patří k posledním satanovým lstím, aby lidé nevěřili v satanovu existenci, ani v to, že peklo skutečně existuje. Proto si  mnoho křesťanů  v dnešní době neuvědomuje přítomnost Satana ani přítomnost jiných duchů, kteří mohou působit fyzická onemocnění, psychické a duchovní nemoci,  a úspěch těchto zlých duchů je skutečně obrovský. Tím, že ignorujeme realitu zla v dnešním světě, dáváme Satanovi a padlým andělům volnost pohybovat se a přicházet bez povšimnutí a bez zábran.

Mnoho křesťanů si neuvědomuje, že v sobě mohou nést jednoho či více démonů. Nikdy si nedokázali představit, že by nějakou fyzickou či psychickou nemoc, která je trápí, působil zlý duch, který se v nich usídlil. Mnoho emočních poruch, neuróz, strachů, úzkostí, bolestí hlavy, astma, nádory, alergie a další psychosomatické nemoci jsou často působeny démonem, který se uhnízdil v duši a zamořil její veškeré schopnosti. Je politováníhodné, že některé křesťanské církve nepokračují ve vymítání démonů z lidí a míst, a dokonce považují exorcismy za něco zastaralého a nechutného!

 

A dokonce čteme v prvním listu sv. apoštola Jana (1Jan 3, 8): „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.“ Připomeňme si, že to Satan pokoušel Adama a Evu, prvotní hřích narušil lidský rod a lidstvo bylo doslova okradeno o krásu Ráje. Nadpřirozené dary, které patřily Adamovi a Evě v zahradě Edenu byly ztraceny. Byly to: „neposkvrněnost“ (nedotknutelnost tělesnou žádostí), „vlité poznání“ Boha a přirozeného řádu kolem Něj, a „nesmrtelnost“. Kvůli prvotnímu hříchu, vzrostlo bodláčí, zvířata zdivočela, planety se staly vyhořelými oharky plujícími nekonečným vesmírem.  A v tomto velkém vesmíru, který byl původně neposkvrněný, udeřily doby ledové, potopy, přírodní katastrofy, nemoci, utrpení a zavládla smrt. To je současný stav věcí.

Učení o prvotním hříchu, jež je nám předán skrze naše první rodiče, je součástí tradice prvotní Církve. V listu Římanům sv. Pavel jasně konstatuje: „a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ (Řím 5,12). Ačkoliv jsme všichni počati s prvotním hříchem, neneseme provinění (vinu) Adama a Evy. Nejsme trestáni za prvotní hřích, ale jsme očišťováni skrze křest. Už koncil v Trentu ustanovil, že po křtu zůstává v pokřtěném náklonnost k hříchu. A tak navzdory Kristovu utrpení, smrti a vzkříšení, jimiž ve křtu procházíme, jsme my, křesťané stále vystaveni vlivu Satana, knížete démonů, v rozumu a paměti, pokud s tím vůlí souhlasíme. A právě proto říká Ježíš v Matoušově evangeliu (Mt 10,7-8) svým učedníkům „démony vymítejte“. V Markově evangeliu (Mk 16,17) dodává „Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony...“

V Písmu Svatém je více než 1000 zmínek o ďáblu, z toho 568 je v Novém zákonu. Pokud je tedy v Písmu tolik pozornosti věnováno Satanově aktivitě ve světě, proč se dnes věnuje tak malá pozornost tomu, ho vymítat? Částečně nám dává odpověď klesající zájem od nauku o démonech v historii církve. Podívejme se na stručný přehled církevních dějin, a uvidíte, jak k této změně došlo.

7 historických epoch Církve

V době Kristově a za života apoštolů bylo vymítání démonů základní součástí apoštolské mise. Apoštolové naplňovali Pánův příkaz: „V Mém jménu budete vyhánět démony.“ Apoštolové vyháněli démony v Ježíšově jménu přímým a slavnostním příkazem.

 

Proč slavnostním příkazem?

Odpověď je v Písmu. Ve Skutcích 10,38 říká sv. Petr Kornéliovi, že hlavní důvod, proč Ježíš přišel na zemi bylo, aby „uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově“, (připomeňme, že právě prvotní hřích nás zaprodal do otroctví ďáblu), neboť ďábel „obchází jako lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.“ (1Pt 5,8)

A to vše potvrzuje i 1. list Janův (1J 3,8): „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.“ a v Lukášově evangeliu je řečeno, že Ježíš přišel na zem, aby zničil království ďáblovo a nastolil království Boží.

 

Poté následuje 2. epocha dějin Církve – období Církevních otců. Justin Mučedník, Ireneus, Cyprián, stejně také prvotní svatopisci Origen a Tertulian uvádějí, že exorcisté byli v každé vesnici i městě. Sv. Justin napsal svému společenství prvních křesťanů v Římě: „Po celém světě, a zvláště ve vašem vlastním městě, Římu, je mnoho exorcistů...“

 

3. - 6. století - období velkých osobností jako byl sv. Antonín poustevník, Pachomius a Hilarius všichni se uchýlili do pouště, aby tam vedli život modlitby a postu, což je hlavní prostředek jak porazit Satana a skrze jejich zápas osvobodit lidstvo ze Satanova područí. Další významní exorcisté byli sv. Marcelin a sv. Petr. Martin z Tours a sv. Benedikt patří mezi současnější exorcisty, kteří založili pouštní společenství, nikoliv aby unikli Satanovi, ale aby ho porazili přímo v místě jeho přebývání, v poušti. (Modlitba sv. Benedikta proti Satanovi byla tak mocná (účinná), že papež Honorius III. ustanovil sv. Benedikta patronem exorcistů. A dodnes je medailka sv. Benedikta rozšířena jakožto mocná svátostina proti silám zla.) Tito mniši, stejně jako Ježíš, vyšli, aby se setkali v poušti se Satanem tváří v tvář, byli pokoušeni a pokušení zdolali. Pomohli lidem, aby se osvobodili ze Satanova područí. Málo lidí chápe, že právě zápas se Satanem dal vzniknout mnišskému životu!

4. epocha – 6. - 12. století: Exorcisté byli hojně rozšíření. Byly vytištěny oficiální texty a odpovídající přípravy pro slavný exorcismus. Mladí seminaristé byli při studiu uváděni do nauky exorcismu a po vysvěcení pak byli posíláni, aby konali exorcismy. Praxe exorcismu od dob Kristových do 12. století opravdu vzkvétala.

5. epocha – 12. - 15. století - Církev v této době ztrácí svou pevnou rovnováhu v boji se Satanem. Je to období, ve kterém byla Evorpa sužována válkou a nemocemi. Proběhla 100letá válka. Ženy, které byly shledány jakkoliv podezřelé (mimo normalitu), byly označeny za “čarodejnice”. Především to převládalo v protestantských kruzích. Ta žena, která více než kdo jiný potřebovala exorcismus, byla namísto toho mučena a upálena. Sv. Johanka z Arku byla ukázkovým příkladem. Ačkoliv byla později svatořečena, byla – během inkvizice a také z politických důvodů – nařčena z čarodejnictví.  Nikdy neabsolvolala exorcismus, aby se prokázalo, zda její vina či nevina, ale byla uplatněna tehdy běžná praxe inkvizice: upálení u kůlu. Krátce po tomto nešťastném nahrazení exorcismu inkvizičními soudy a upalováním zachvátila Evopu katastrofa. V roce 1340 se rozšířila epidemie černého moru, při níž zahynulo více než 40% evropské populace, a po ní udeřily občanské nepokoje a schismata.

 

6. epocha – 16. - 18. století - V této době se exorcismy nekonaly, což umožnilo mnohé perzekuce. Dosud nás dějiny poučily, že kde se proti ďáblu nepostavili (nebojovalo) a nebyl vymítán exorcismem, objevila se posedlost a zabíjení. Příkladem během následujících století by mohlo být i Dachau, gulagy, genocidy a etnické čistky. Vznikly stejně iracionálně jako pronásledování (perzekuce) a upalování čarodejnic a měly stejně tak iracionální konec.

7. epocha – od 18. století do současnosti: Výstřední a neobvyklá (zavádějící) středověká praxe zacházení se zlem vyústila v další extrém: nezájem (apatii) ohledně přítomnosti zla. Tím jsme přešli z extrému inkvizičních soudů a upalovacích hranic, jež byly chabou náhražkou exorcismů, k apatii vůči zlu. Bylo to důsledkem mnoha faktorů, ale zaměřím se na jejich důsledky, jako např. že přinesly nezájem o exorcismy, konané dříve samotnými apoštoly, a také úpadek v nauce o démonech. Ďábel byl umenšen na pouhý symbol, neosobní sílu, nebo dokonce i výplod lidské představivosti. A tento nezájem o Satana neuchránil laiky před následováním pověr, okultismem, racionalismem a materialismem. Naneštěstí ti, kdo nikdy exorcismus neviděli, ani se jej neúčastnili, začali pochybovat o jeho účinku, a odmítali (nevěřili v) ďáblovu přítomnost.

Pořád však zde byli světci Církve, kteří dosvědčovali osobní přítomnost Satanovu. Mnozí světci s ním přímo zápasili, za zmínku stojí Kateřina Sienská, Jan Vianney, Don Bosco a otec Pio. Dále je třeba zmínit osobnost vynořující se v 19. století – papeže Pia VII, který byl uvězněn Napoleonem. Papež Pius VII byl velkým exorcistou. Během své cesty do Francie a zpět často opakoval, že „výchozím bodem duchovního života jsou modlitby exorcismu.“

Obřad exorcismu

Oficiální římský ritus Velkého exorcismu je plodem 12 století modliteb. Byl sestaven v roce 1614 papežem Pavlem V. a během staletí prošel úpravami. Nejvíce používáno bylo vydání z roku 1954 a je dostupné v latině u Poliglotta Vaticana Press.

Právo vyžaduje, aby knězi, který se bude modlit exorcismus nad osobou trýzněnou ďáblem, byla udělena zvláštní autorita místním biskupem. Naneštěstí ne všechny diecéze mají své exorcisty... ale postupně dochází ke změnám. Např. v Itálii bylo biskupy za posledních 7 let jmenováno více než 350 exorcistů, dokonce i v diecézích, které dosud žádného exorcistu neviděly. Ďábel to vidí a zuří. Proč? Protože modlitby exorcismů jsou jediným „přímým“ prostředkem k vymítání zla, které má katolická církev k dispozici. Tento přímý prostředek k vyhnání Satana byl Církvi udělen samotným Ježíšem Kristem, kdy v Písmu říká: „Démony vymítejte.“ Samozřejmě, že Kristem ustanovené svátosti a dary Ducha jsou nejmocnějšími prostředky boje se zlem, ale neoslovují ďábla přímo. Modlitby exorcismu jsou přímo namířenými zbraněmi, které nám Kristus dal k vyhnání Satana. Proto je svátost smířením přímým exorcismem, který z nás vymítá démony a uschopňuje nás k přijetí Ježíše v příjímání v milosti posvěcující, velmi málo křesťanů ještě chodí ke zpovědi. Protože svátost smíření nepůsobí na ty, kdo ji nepřijímají, mnozí křesťané zůstávají svázáni satanovými pouty v oblasti tělesné skrze nemoc, v oblasti psychické v podobě různých neuróz, nebo v oblasti duchovní skrze hřích. Protože pořád méně a méně křesťanů přijímá svátost smíření a Eucharistie, právě vykonávání exorcismů přivádí takovéto duše zpátky k těmto svátostem.

V Římě jsem přijal zvláštní autoritu k vykonávání exorcismů od hlavního exorcisty Říma, otce Gabriela Amortha, kterého do Říma povolal papež Jan Pavel II. z Modeny v Itálii. Otec Amorth získal licenciát z církevního práva a zpovídal se pravidelně u otce Pia.

 

Jednoho dne se otec Amorth zeptal otce Pia: „Drahý otče, rád bych vás o něco požádal.“

P. Pio se k němu otočil a s širokým úsměvem ho vyzval, aby mluvil.

Otec Amorth měl mnoho svých duchovních dětí, které doprovázel, a tak se zeptal: „Otče Pio, byl bych rád, aby mé duchovní děti byly také tvými duchovními dětmi. Můžeš je vzít do své péče jako své vlastní? Moc by se mi tím ulehčilo.“

P. Pio se usmál ještě více a řekl: „Ano, synku, beru to.“

Na to otec Amorth řekl: „Tak a teď na vás všechny mé duchovní děti nebudou volat otče Pio, ale dědečku Pio.“

P. Pio se smál.

Otec Amorth byl uváděn do praxe exorcismu knězem pasionistou Candidem Amantinim. Otci Candidovi vytýkal jeho představený, že je lehkověrným (naivním)  pronásledovatelem démonů. Otec Amorth se ptal P. Pia, jestli je to pravda. P. Pio mu na to řekl, že otec Candido je „knězem podle Srdce Božího”. Otec Candido zemřel v předvečer smrti P. Pia.

Měl jsem tu příležitost pomáhat otci Amorthovi. Společně jsme každé ráno konali několik exorcismů v sakristii římské baziliky Sv. Pavla Za Hradbami. Z těchto zkušeností bych s vámi rád sdílel, jak se konají exorcismy v latinském ritu. Obřad exorcismu se skládá ze tří částí:

  1. Modlitba  

     .   osvobození: Mojžíš dovolával vítězství nad Amálekem se vztaženýma rukama a Bůh ho vyslyšel.

    • chvála: To je nejúčinnější modlitba proti zlému, jež vlévá a obnovuje naději a řád vůči Satanu, který je beznaděj a zmatek. Jericho bylo zničeno modlitbou chvály k Bohu, kterou zpívali při obcházení městských zdí. Josafat dosáhl vítězství nad nepřáteli Izraele tak, že do přední linie postavil zpěváky, kteří chválili Pána.
     
    • přímluvná modlitba:  Kniha skutků apoštolských ukazuje, že apoštolové byli vysvobozeni z vězení, protože se za ně Církev modlila. Krátce potom byl uvězněn Petr a díky přímluvám křesťanů ho z vězení vysvobodil anděl.
    • modlitba v jazycích: Při modlitbě v jazycích je to tak, že je to Duch Svatý, který přímo „nevyslovitelným lkáním“ (Ř8,26) bojuje se zlým.
  2. Boží Slovo 
    • Když se Slovo Boží čte s přesvědčením zneškodňuje Satana. Během modlitby exorcismu jsou předčítány žalmy. Hlásá  se evangelium, aby osvítilo mysl a vlilo naději. 
     
  3. Přímé oslovení a vymítání ďábla (prosebná a přikazující formule. Někdy už sám tento příkaz stačí, aby byl Satan vyhnán.

Příprava Velkého exorcismu: Otázky

Pokud je to možné, měl by si exorcista projít fyzickou a mentální anamnézu údajně posedlé osoby, aby vyloučil případy nemocí apod. Pokládá podobné otázky:

● Zda přijímá často svátosti

● Zda bere nějaké léky

● Jaké má příznaky, kdy a kde začaly

● Zda se někdy účastnil esoterických skupin, seancí, čarodějníctví, zda se upsal krví, zda vyvolával duchy zemřelých apod.

● Zda se stýkal s lidmi aktivními v okultismu

● Zda si stěžoval po požití jejich pokrmu, po kterém se mu udělalo špatně

● Zda slyšel hlasy nebo vnímal fyzický kontakt s někým, kdo na tom místě nebyl fyzicky přítomen?

● Zda zažil na určitou dobu strnutí časti svého těla (vyloučit stáří a přirozené jevy)

● Zda se dějí nějaké podivné věci v jeho domě

Pokud je to nutné, vyžádá si exorcista lékařskou zprávu. Pokud se nemoc údajně posedlého nejeví být čistě psychického či fyzického původu, ale jeví se být zapříčiněna zlem, přikročíme k exorcismu. Některá kritéria poukazující na skutečnou démonickou posedlost jsou spojením jednoho či více následujících znaků:

● chronická deprese

● odpor k čemukoliv svatému (posvěcenému)

● nechuť (odpor) k modlitbě

● odpor ke svěcené vodě

● výrazná nenávist nebo agresivní reakce  (zvláště během exorcismu)

● náhlá dovednost mluvit cizí řečí

● levitace (vznášení se)

● nadpřirozená fyzická síla

Velký Exorcismus

Velký exorcismus začínáme:

1.   Zpovědí (otec Pellegrino Ernetti, který po 40 let sloužil jako exorcista v Benátkách (Itálie) se  zpovídal každý druhý den...! Ale měl k tomu skutečný důvod – ne, že by trpěl skrupulemi!!)

2.   Slavení mše svaté (s vykropením svěcenou vodou a kázáním o tom, jak Ježíš osvobozoval duše)

3.   Půlhodinovou adorací. Exorcista říká modlitby k přípravě exorcismu z římského rituálu. Na místo, kde se bude exorcismus modlit přijde oblečen v klerice, s rochetou a štolou a zahájí velký exorcismus.

     Má připraven:
kříž, posvátný (exorcizovaný) olej, exorcizovanou sůl, svěcenou vodu, medailku sv.Benedikta, Písmo svaté, relikvie svatých, fialovou štolu

Velký exorcismus začíná vzýváním Ducha Svatého, Blahoslavené Panny Marie, sv. Michaela a andělů. Také vzýváme světce, kteří ve svém životě úžasným způsobem přemohli Satana.

 

Následují litanie. Exorcista často přizve k modlitbě další osoby, které respektují diskrétnost (tajemství) exorcismu. Tyto osoby jsou pečlivě vybrány na základě jim udělených darů. Otec Amorth si často přizval dvě ženy s charismatickými dary a jednoho muže s darem proroctví. Charismaticky obdařené osoby mu pomáhaly při identifikaci zlého ducha a při uzdravování posedlého, zatímco muž s prorockým darem mluvil skrze Slovo Boží. Pouze sám exorcista komunikoval přímo s osobou zasaženou démonem a rozlišoval hnutí ducha v posedlém. Exorcista nikdy nenechal přizvané, aby ho vedli, ani je nenechával mluvit přímo s posedlým. Raději to sám exorcista sdělil přizvaným a oni mu odpovídají.

Exorcista pomaže posedlého posvěceným olejem, pokropí jej svěcenou vodou a použije exorcizovanou sůl. Požehná mu křížem. Často vkládá posedlému na ramena fialovou štolu, aby obnovil účast trojím Kristově úřadě (kněžském, královském a prorockém), přijatém ve svátosti křtu (připomeňme si, že nás Satan o tuto moc okradl skrze dědičný hřích a křest ji v nás částečně obnovuje, částečně proto, že v pokřtěném zůstává inklinace (náklonnost) k hříchu.

Je pozoruhodné, že exorcistova moc nevychází z něho samého, ale ze jména Ježíš.

 

Následuje obnovení křestních slibů.

Modlitba Otčenáš

Přikázání zlému duchu

Modlitba díkuvzdání

 

A doporučení člověku, který byl osvobozen (v této době zotavování se Satan může vrátit, aby ho trápil, tak ho povzbuzujeme, aby se denně modlil a často přijímal svátosti (zpověď dvakrát do měsíce – a každodenní svaté přijímání)

 

Další rady zahrnují 6 dlouhodobějších cílů, které tyto lidi povzbuzujeme zařadit do života (Nezapomeňte, že lidé trápení Satanem, jsou schopni spolupracovat s exorcistou):

1.  modlitba (udržuje duši při životě komunikací s Bohem)

2.  práce (prostředek posvěcení a rozvíjení vědomí smyslu života)

3.  odpočinek (sv. Tomáš Akvinský napsal, že odpočinek obnovuje mysl i tělo): hudba  - např. blahoslavená Alžběta od Nejsvětější Trojice, Dina Belangerová, práce na zahradě – sv. Fiakr, šití – Luisa Piccareta apod.

4. pravidelný spánkový režim (denní únava vyžaduje, aby se obnovily fyzické síly. Pravidelný (důsledný) spánek je úžasným prostředkem v uspořádání našeho denního rytmu pracovní morálky a modlitby)

5. náležité stravování (výživa) (neboť tělo je chrámem Ducha Svatého, v něm Kristus koná a pokračuje ve své spásném poslání na zemi, potřebujeme být fit, abychom mu mohli sloužit)

6.  Cvičení – anaerobní i aerobní

 a) udržuje chrám Ducha Svatého (latinsky: mens sana in corporis sano – v zdravém těle zdravý duch). Cvičení rozproudí krev a zlepšuje naše zdraví, abychom tak mohli sloužit Kristu s větší jiskrou. Samozřejmě se najdou ubohé duše, které trpí chronicky chatrným zdravím a které náš Pán používá ve službě obětí za obrácení, nebo osoby s tělesnými omezeními, jež jim neumožňují cvičit s takovým nasazením jako ostatním, ale i tyto osoby musí myslet na své zdraví. Podívejme se na to tak, pokud dobrovolně cvičíme teď, zmenšujeme tak pravděpodobnost operace, nebo vás k tomu pak bude nutit doktor po té operaci. Na rozdíl od andělů máme tělo skrze nějž pracujeme na naší spáse a jím také vyjadřujeme naši chválu (zbožnost).

      b) Nezapomeňte, že Ježíš a učedníci chodili hodně pěšky.

 

Otázky

  • V posledních desetiletích se hodně rozšířil okultismus, spiritismus, černá magie, sekty a nová náboženství a stále se více rozrůstají. Jedním z moderních trendů je vyvolávání duchů zemřelých. Je vyvolávání duchů zemřelých nebezpečná praktika? Mojžíšův zákon zakazoval dotazování se duchů zemřelých (Lev 19,31, 20,6 Dt 18,11-12) a trestal je smrtí (Lev 20,27, 1Sam 28,9). Církev uznává, že se zvláštním Božím dovolením se mohou duše zemřelých zjevit živým. Ale vždy je to z Boží iniciativy, zatímco vyvolávání duchů zemřelých, nebo dotazování se na budoucnost, není iniciativa Boží a tedy nás otevírá klamu a člověk se tak dává k dispozici vlivu démona.
  • V případě, že někde straší, je možné, že se mrtví toulají po zemi nebo nějakém místě, aniž by věděli, že jsou mrtví? Ne. Církevní koncily v Lionu a Florencii vyhlásily, že duše jsou „ihned“ (latinsky „mox“) po smrti souzeny a jdou k svému věčnému údělu ke spáse či zatracení. (do očistce, nebe nebo pekla). Ještě může dojít k bilokaci, jako například padre Pio viděl zemřelého bratra, jak čistí svíčky, což potvrdil i jeho představený. Ačkoliv je pravda, že je hned po smrti duše souzena, Bůh může, za určitých podmínek, zabránit jejímu odsouzení díky účinku svátostí (starý kodex církevního práva dovoloval udělit v extrémních případech poslední pomazání do dvou hodin po smrti), nebo další případy.... Několik svatých dokázalo přivolat již zemřelé k životu, křísit mrtvé. Evidujeme přes 400 doložených případů, kdy světci někoho vzkřísili z mrtvých. Byli to nepokřtění novorozenci, děti, nenarozené děti, které byly ještě v mateřském lůně a potřebovaly být pokřtěny, osoby popravené za zločin, osoby vzkříšené, aby svědčily u kriminálních             případů nebo, aby dosvědčily pravdu víry, a osoby, které by byly propadly peklu, kdyby se nevrátily na zem a nedostaly ještě další šanci. A další. Ježíš vzkřísil Lazara po třech dnech, po Ježíšově zmrtvýchvstání vstalo mnoho mrtvých duší z hrobů, aby vydaly svědectví. Sv. Vincenc Ferrerský, sv. František, Sv. Luisa a další křísili mrtvé (jak jim Ježíš přikázal  - v evangeliu sv. Matouše 10,8: „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“)
  • Je modlitba za uzdravení rodových kořenů účinným lékem proti zlu? Během exorcismu se může stát, že se posedlému vybaví (zjeví) z různých důvodů nějaký předek, (např., za svého života hodně trpěl a nikdo si nevšiml jeho trápení, bolesti, zoufalství, nebo zemřel nějakou tragickou smrtí. Nebo ten předek byl otráven, či násilně zavřen do ústavu pro choromyslné). V těchto případech otec Amorth odříkal jednoduchou modlitbu za usmíření a prosil toho předka o odpuštění ve jménu jeho rodiny, vyzval ho, aby se vzdal všeho hněvu a zášti a prosil, aby odpustil všem, kdo mu ublížili a dal mu podmínečné rozhřešení. Uzdravení rodu je velmi mocný nástroj a účinný lék ke zlomení rodinných prokletí a kouzel.
  • Může být člověk trápený zlým duchem osvobozený bez exorcismu? V evangeliu je jasně řečeno, že někteří démoni mohou být vyhnáni pouze postem a modlitbou, a v těchto případech není potřeba exorcismus.
  • Může mít z exorcismu užitek člověk, který není posedlý? Ano. Ale pokud jejich se příznaky objevují z psychické nebo fyzické nemoci, která není způsobena přítomností zlého, posíláme je ke specializovaným lékařům, kteří jim mohou pomoci.
  • Jsou všechny oběti trápené ďáblem zodpovědné za svůj stav? Ne. Jsou zde 4 důvody, proč se může člověk stát obětí ďábelské posedlosti. Ve dvou případech za to nemůže, a ve dvou je za svůj stav zodpovědný. Ty první dva jsou:
  1. Ty, kde Bůh dovolil Satanovi, aby je obtěžoval. Sv. Jan Vianey, Gemma Galgani, bl. Anna z Foligna, otec Pio, Luisa Piccarreta byli všichni napadáni Satanem, někteří i fyzicky zbiti. Důvod tohoto ďábelského trápení je, aby byli více očištěni a tak mohli obdržet více zásluh tím, že obětují svá trápení za ostatní duše.
  2. Ty případy, kde byli lidé začarováni, prokleti, uřknuti, pod vlivem macumby či jiných kouzel se stali oběťmi Satanova útoku (např. Giovanna di Bergamo, Anne-Lise Michel). Tyto osoby za to nenesou vinu. Mohou to přijmout a spojit své zástupné utrpení s tím Kristovým pro spásu duší
  3. Dále ti, kteří si zavinili satanův útok tak, že se často vystavovali nevhodným osobám a místům. Vyhledávali věštce,  vykladače karet, ze zvědavosti navštívili různé seance, satanské rituály, upsali se krví, nebo vyvolávali mrtvé. Všechny tyto praktiky uvádějí duše v nebezpečí působení zlých vlivů nebo dokonce i do samotné posedlosti.
  4. Setrvávání v mnoha smrtelných (těžkých) hříších může uvrhnout duši do posedlosti. Je možné, že jako v případě Jidáše Iškariotského, o kterém je v evangeliu napsáno, že do něho o té chvíle vstoupil ďábel. Viděl jsem případy mladých mužů a žen závislých na drogách, kteří žili ve zločinech a sexuální zvrácenosti. Nelze se také podivovat nad tím, že u žen, které podstoupily více potratů, se konají jedny z nejobtížnějších exorcismů. 
  • Může Satan způsobit nemoc? Evangelium uvádí, že Ježíš vymítal démony z lidí s fyzickým nemocemi. Vím o několika exorcistech, kteří uzdravili lidi z mozkových nádorů, vaječníkových cyst, v předvečer plánované operace. Lékaři byli naprosto zmatení.
  • Může člověk, který uzavřel smlouvu se Satanem získat v tomto životě úspěch a bohatství? Ano, ale vždycky je to spojeno s hrozným utrpením. Mágové a čarodějnice mohou skutečně obdržet od svých zákazníků poklady a světský obdiv, ale s těmito dary přichází i utrpení. A po čase je Satan doslova oloupí o štěstí a pokoj, který si užívali. Žijí ve vnitřním stavu pekla zde na zemi, a pokud se neobrátí, budou zakoušet druhé peklo v dalším životě, který už nekončí
  • Je každý exorcismus úspěšný (je posedlý osvobozen)? Skoro vždycky, ano.
  • Může se zlo přenášet (Lze se jím nakazit)? Ne. Je rozdíl mezi vlivem a nakažením. Zlo nelze přenést fyzickým kontaktem s posedlou osobou. Ačkoli předměty mohou být zasaženy (zamořeny) kletbou, začarováním, kouzlem apod. Je pozoruhodné, že nejlepší obranou proti všem možným zlým vlivům je život v Boží milosti. Sv. Ambrož byl imunní vůči kletbě posedlé ženy a prokletým předmětům.
  • Může způsobit prostředí posedlost nějaké osoby? Ne. Zlem postižené osoby a místa mohou osobu jen podnítit či ovlivnit, ale nemohou způsobit posedlost.
  • Rozlišujeme nějaké stupně ďábelského působení? Ano: posedlost, svázanost, týrání zlým, fixaci, obtěžování zlým, napadení atd... (angl. Possession, Obsession, Oppression, Fixation, Vexation, Infestation, etc.)
  • Jak dlouho trvá člověku, než je osvobozen z posedlosti? Většinou trvá zotavení 3 roky a jsou zde předpoklady k recidivě.
  • Je posedlý člověk vždycky ve stavu posedlosti? Ne
  • Může Satan „žít“ v někom, kdo je posedlý? Ne. Při početí je nám všem nesmazatelně vtištěn Boží obraz a podoba, jsme chrámy Božími, a ne Satanovými. Nicméně, Satan do tohoto chrámu může vstoupit, jako vstoupil do zahrady Ráje, aby nás pokoušel. Bůh to pokoušení dovoluje, abychom se na něj obraceli a žádali o sílu, která nás posiluje a zdokonaluje ve ctnosti a v používání obdržených darů. Satan v nás tedy „nežije“, ale Bůh mu dovoluje, aby nás „navštívil“
  • Je důležité, aby posedlý člověk spolupracoval? Ano!
  • Může exorcismus konat kdokoliv? V současné době dovoluje církevní právo konat velký exorcismus pouze pověřeným kněžím. Ale každý, kdo je duchovně připravený a ve stavu milosti může modlit malý exorcismus např. modlitbu za osvobození, modlitbu ke sv. Michaelovi atd. Mnoho svatých konalo malé exorcismy, jako např. sv. Kateřina Sienská, bl. Kateřina Anna Emmerichová, Luisa Piccarreta a další.

Modlitba pokání a vysvobození

Tato 'modlitba exorcismu' byla dána Vassule 13. listopadu 2006

Vassula píše: Ježíš Kristus mi nadiktoval tuto modlitbu, která je modlitbou pokání, uzdravení a osvobození. Řekl, že tento 'exorcismus' je potřebný v těchto časech, které jsou tak zlé.

Lidé neví jak zcela zapudit svými modlitbami Satana, který je ovládá, oslepuje a působí jim tolik utrpení, buď skrze nemoc nebo tím, že z nich dělá otroky. Ježíš také říká, že mnoho lidí uctívá falešné bohy.

Tato modlitba bude účinná, když se ji budeme modlit srdcem a opravdově. 
Pán řekl: 

„Ať před Mou Tváří činí pokání těmito slovy“:

Pane, snášel jsi mě po celá ta léta s mými hříchy,

nicméně jsi se mnou měl soucit.

Byl(a) jsem sveden(a) na scestí v každém ohledu,
ale nyní už nebudu více hřešit.
Ublížil(a) jsem Ti
a nejednal(a) jsem správně
už takový(á) více nebudu;
zříkám se hříchu, zříkám se Ďábla, zříkám se neřesti,
která poskvrňuje mou duši.

Osvoboď mou duši ode všeho, co je proti Tvé svatosti,
snažně Tě prosím, Pane, zachraň mě ode všeho zla.
Přijď nyní, Ježíši, přijď a zůstaň v mém srdci.
Odpusť mi, Pane, a dovol mi spočinout v Tobě,
neboť Ty Jsi můj Štít,
můj Spasitel a mé Světlo a Tobě důvěřuji.
Ode dneška Ti, Pane, budu blahořečit v každé době.
Zříkám se zla a všech jiných bohů a model,
protože Ty jsi Nejvýš Svrchovaný nad celým světem,
dalece převyšuješ všechny ostatní bohy.

Svou mocnou rukou mě zachraň od nemoci,
zachraň mne, abych nebyl(a) zajatcem,
zachraň mě od těžkostí
a poraz mého nepřítele Ďábla.
Přijď mi rychle na pomoc, ó Spasiteli!

Amen.