ZPÁTKY K WEBU: http://www.tlig.org/cs/spirituality/pilgrimages/egyptreport/theofylaktos/VELIKOST PÍSMA: NORMÁLNÍ - VELKÉ

CZ » Spiritualita » Poutě a setkání » Egypt - pouť 2002 » Proslov babylónského biskupa Theofylakta »

 

Promluva biskupa Babylónu,Theofylakta

Na začátku pouti Opravdového Života v Bohu v Egyptě byli všichni účastníci ekumenické a mezináboženské poutě pozváni ke  slavení božské liturgie konané v řeckopravoslavném klášteře sv. Jiří ve Staré Káhiře.
Zde je otištěna promluva biskupa Theofylakta, biskupa Babylónu, kterou pronesl na závěr této liturgie, konané 22. října 2002:

"Milovaní bratři, biskupové, starší všech křesťanských denominací, vítám vás se zvláštní láskou v tomto svatém klášteře. Přináším vám všem pozdravy a požehnání od Jeho Svatosti, našeho patriarchy celé Afriky, Petra VII., který zde nemůže  být s vámi kvůli jiným povinnostem. Všem vám přeje příjemný pobyt v zemi Nilu, v Egyptě.

Místo, na kterém se dnes nacházíte, není pouze svaté, ale je také 'Theovadistos(kráčel po něm Bůh). Sem svatá rodina přišla a zůstala zde asi 18 měsíců, když utíkali před Herodovým terorem. Zde učinil Ježíš Kristus své první krůčky, zde maličký Emmanuel poprvé uslyšel štěbetání ptáčků. Náš klášter je jednou z nejstarších památek, jakou se severní Afrika může pochlubit. Byl postaven ve 4. století. Zde byl dva a půl měsíce vězněn svatý Jiří, veliký mučedník. Tady jeho mučení začalo a skončilo v malém městě v Palestině.

Jsem zvlášť rád, že jsme se zde společně shromáždili a pozvedáme své ruce ke společné modlitbě a prosbě k Bohu za mír pro celý svět a pro všechny lidi na zemi. Lidstvo trpí válkami a jinými druhy katastrof. My jako představitelé všech křesťanských denominací a jiných náboženství máme povinnost učit naše národy žít ve smíření se všemi lidmi. Bohužel jsme všichni zapomněli, že máme společné kořeny, společného Otce, Boha, Stvořitele Vesmíru. Dost! Země je unavená tím, jak už po staletí je na ní prolévána bratrská krev. Člověk jednoho dne musí pochopit, že rozdílnosti se neřeší zbraněmi, ale řečí srdce a lásky. Jednou už na tom musíme začít pracovat a to celou svou silou a tímto směrem: snažit se smířit člověka napřed s Bohem a potom s bližním, protože v Božích Očích jsme všichni stejní. Svatý Pavel říká, že není žid ani řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena. Všichni v Očích Kristových jsou jedno.

Naše dnešní setkání by mělo mít takový záměr, že si všichni vezmeme za své denně se modlit za to, aby ve světě zvítězil mír. Měli bychom vzít poselství pokoje a lásky a nést ho k národům celého světa. Vskutku můžeme být novými apoštoly, kteří budou mluvit o lásce a pokoji. Každý den slyšíme v médiích o katastrofách a násilí mezi lidmi. Kamkoli člověk obrátí svůj zrak, vidí devastaci, požáry, lidská hašteření a slyší pláč a nářek. Možná to zní nelogicky, ale my, Patriarchát Alexandrie, už po 2000 let žijeme v perfektní harmonii, přátelství a lásce se všemi muslimy v Egyptě. Nikdy jsme neměli žádný problém. Slunce, když každé ráno vychází, nedělá žádné rozdíly, kam pošle své paprsky. Jestli na křesťany, nebo na muslimy, na hinduisty nebo na buddhisty. Proč? Protože všichni žijeme pod velkou oblohou Boží lásky. Když odložíme stranou své osobní zájmy, jsem si jist, že budeme jednoho dne všichni šťastní. Podáme si ruce ke smíření. Věřím, doufám a modlím se, aby přišel ten den, kdy se všechny národy sejdou, podají si ruce, a společně budou litovat krve, která byla prolita, a navždy se smíří.

Ze země Egypta, která je 'Theovadistos' (po které chodil Bůh), chceme dnes do celého světa vyslat nádherné poselství míru a lásky: Tak jako jsme se dnes shromáždili v kostele, pod tou samou kopulí a nedělali jsme rozdíly mezi křesťany a nekřesťany nebo lidmi jiných náboženství. Od nynějška světu oznámíme, že lidé mohou žít ve smíření, pokud se budou učit milovat napřed svého Boha, kdokoliv On je, jakékoli je Jeho Jméno, a pak jsem si jist, že láska k našim bližním vykvete také.

Předejte představitelům vašich církví, vašich náboženství, předejte vašim národům, společenstvím, městům, vesnicím, velkoměstům, zemím, naše pozdravy, požehnání a naši lásku. Modleme se v jakémkoliv počtu, ať je to jen pár řeků či hrstka křesťanů, za mír pro celý svět, tak abychom se příští rok zde sešli, jak doufám, blízko sebe, a aby tu byly samé úsměvy na rtech! Zjevit tak poselství, že už není žádná válka, žádní zabití lidé, není už žádná nespravedlnost, ani bratrské prolévání krve na zemi!“