DHTML Menu By Milonic JavaScript

CZ » Svědectví » Pohled Církve » Změna situace - Kongregace pro nauku víry (2005) » Odpověď na 2. otázku: Můj vztah jakožto pravoslavné křesťanky k římskokatolické církvi »

PŘEDCHOZÍ | CDF OBSAH | DALŠÍ | DOWNLOAD PDF

Vassuliny odpovědi CDF prostřednictvím P. Prospero Grecha

Otázka 2: Můj vztah jakožto pravoslavné křesťanky k římskokatolické církvi.

Hlásíte se k pravoslavné církvi a často vyzýváte kněze a patriarchy, aby uznali papeže a smířili se s římskokatolickou církví. Z tohoto důvodu, bohužel, nejste přijímána v některých zemích Vašeho vlastního přesvědčení. Proč děláte tuto misi? Jaká je Vaše představa o římském biskupu a jak vidíte budoucnost jednoty křesťanů? Člověk má občas dojem, když čte Vaše knihy, že stojíte jakoby nad oběma církvemi, aniž byste se angažovala pro jednu z nich. Zdá se například že přistupujete ke svatému přijímání jak v katolických tak v pravoslavných kostelech, ale pokud jde o stav manželský, zachováváte praxi podle 'oikonomia?. Jak již jsem řekl, tato postřehy nejsou míněny jako kritika Vaší osoby, protože nemáme v žádném případě právo vynášet soud nad Vaším svědomím, ale Vy jistě chápete naši starost o katolíky, kteří čtou Opravdový Život v Bohu, a kteří by si mohli interpretovat tyto postoje mylně a mohli by mít pokušení přehlížet učení své vlastní církve.

Motivy, proč jsem se začala zabývat tímto dílem jednoty.

Nevěřím tomu, že bych měla někdy odvahu nebo touhu přivádět pravoslavné věřící ke smíření, po kterém touží náš Pán, kdybych nezakusila Jeho přítomnost, a ani bych neměla sílu odolávat kritice a pronásledování, které jsem od nich zakusila. Zcela v počátcích Božího působení jsem byla zmatená a bála jsem se toho, že žiji v omylu; tato nejistota byla opravdu největším křížem, protože jsem nikdy před tím ve svém životě neslyšela o tom, že by se Bůh mohl přímo mluvit k lidem naší doby a neměla jsem nikoho, koho bych se na to mohla zeptat. Kvůli tomu jsem se snažila s tím bojovat, ale tato zkušenost mě neopouštěla a později jsem se pomalu ujišťovala v tom, že to vše je Boží dílo, protože jsem v tom začala vidět Boží ruku. A proto jsem se přestala bát stát tváří v tvář odmítání a kritice a nyní mám naprostou důvěru v našeho Pána a vím, že tam kde je můj nedostatek, tak On to doplní a i přes moji nedostatečnost, Jeho díla skončí vždy vítězně.

Oslovování pravoslavných knězů, mnichů a patriarchů, aby uznali papeže a aby se upřímně smířili s římskokatolickou církví, není lehký úkol, jak říká náš Pán v jednom z poselství; je to jako když se snažíme plavat proti silnému proudu. Po té však, co jsem viděla, jak náš Pán trpí skrze naše rozdělení, nemohla jsem odmítnout Jeho prosbu nést tento kříž; proto jsem přijala tento úkol spojený v minulosti i v současnosti s mnoha zkouškami ohněm.

Ptal jste se mě: "Proč jsem se začala věnovat této misi?" Mojí odpovědí je, že mě k tomu vyzval Bůh. Já jsem tomu uvěřila a přijala jsem to; proto chci plnit Boží vůli. Jedny z prvních slov Kristových byly: "Který dům je důležitější, tvůj dům nebo Můj Dům?" Odpověděla jsem: "Tvůj Dům Pane". On řekl: "Oživ Můj Dům, ozdob Můj Dům a sjednoť ho."

Někteří představitelé řecké pravoslavné hierarchie mě úplně odmítají, za prvé protože mi nevěří,1 za druhé protože jsem žena a za třetí protože by žena neměla mluvit. Někteří mnichové mě podezírají a říkají, že jsem patrně trojským koněm poslaným a placeným papežem a nebo že jsem dokonce unitářka. Mnozí nechtějí slyšet o smíření ani o ekumenismu. Považují za herezi, když se modlím s římskokatolíky. Toto je důvod, proč mě vidí jako tu, která je nad oběmi církvemi, aniž by se angažovala pro jednu z nich. Já se plně a bezmezně hlásím ke své církvi, ale to není hereze ani hřích, jestliže žiji ekumenicky a modlím se s ostatními křesťany za jednotu. Klíčem k jednotě podle našeho Pána v poselstvích je pokora a láska. Mnoho lidí v církvích ještě nemá tento klíč. Mnoho řeckých ortodoxních laiků stejně jako obyčejný místní kněz nebo mnich žijící ve vzdáleném klášteře považují římskokatolickou církev do současnosti za heretickou a nebezpečnou; učí se to od svého narození a to je špatné. Ale já věřím tomu, že jejich tvrdost může být proměněna skrze sílu Ducha Svatého, který učiní díky modlitbám věrných, že se skloní. Na našich shromážděních se modlíme k Bohu o tuto proměnu srdce.

I když nejde o to, aby se sklonili jenom oni. Každý se musí sklonit s pokorou a láskou. Lidé každé církve by měli být ochotní zemřít sami sobě a své tvrdosti a pak skrze tento projev pokory a poslušnosti vůči pravdě zazáří v nich Kristova přítomnost. Myslím si, že skrze tento projev pokory budou smyty minulé i současné chyby církví a bude dosažena jednota. Nikdy neztrácím naději v oslovování pravoslavných, a proto se k nim stále vracím, abych jim vydávala své svědectví. Ve svém svědectví jim připomínám slova našeho Pána: "Aby všichni byli jedno jako Ty, Otče, ve mě a já v Tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že Ty jsi mě poslal." (Jan 17,21) I přes mnohé překážky bylo tímto způsobem utvořeno několik ekumenických modlitebních skupin v Aténách a na Rodhosu, ve kterých jsou také pravoslavní kněží. Všechny tyto modlitební skupiny začínají modlitbou Růžence a pak jsou další modlitby. I když jsem se zmínila o jistých překážkách, nezakouším pouze odmítání od hierarchie ortodoxní církve, ale náš Pán mi daroval i nezanedbatelný počet přátel z jejich řad.

Římský biskup.

Náš Pán mi dal vnitřní obraz třech železných prutů symbolizující tři hlavní křesťanské církve: katolické, pravoslavné a protestantské křesťany; vyzval je, aby se setkaly skloněním hlavy, takže aby se mohly setkat, musí se sklonit. Tato pasáž hovoří o postoji, který je zapotřebí, abychom dospěli k jednotě, po které touží náš Pán od té doby, kdy se modlil k Otci: "Aby všichni byli jedno". Tato pasáž z poselství Opravdového Života v Bohu nehovoří o jednotě na ontologické úrovni, ale naznačuje, že by neměly být rozdíly, pokud jde o rozsah, ve kterém si jednotlivé křesťanské skupiny uchovaly pravdu udělenou Kristem. A není pravda, že toto volání k pokoře mezi křesťanskými bratry by mělo v sobě zahrnovat 'pankřesťanský' přístup k jednotě a že jednota by měla být dosažena kompromisem na úkor pravdy (jako obchodník, který smlouvá, když prodává a kupuje), což by vedlo ke zploštění a relativismu pravdy. Naopak jsem často mluvila o významu nutnosti zachovat věrnost pravdě, avšak více než má vlastní slova sama poselství jsou výzvou, abychom žili v pravdě Evangelia ve Zjevení Ježíše Krista, jak bylo již výše uvedeno. Poselství obsahují mnoho varování před tímto opačným postojem, dokonce se v nich setkáme se zobrazením 'falešného ekumenismu', který jako trojský kůň představuje neživý obraz Krista:

Figura pomazaná rafinovanými barvami, kterou se vám tito obchodníci pokoušejí ukazovat jako předmět uctívání a následování, to nejsem Já. To je vynález zvrácené lidské dovednosti, aby byla snížena Má Svatost a Mé Božství, je to falešný ekumenismus, je to vzdor vůči všemu, co je svaté. Trpím pro hříchy těchto obchodníků ... (22.10.1990)

Mnoho poselství o jednotě uchovává tyto dva aspekty ekumenismu: duchovní postoj spojený s pokorou a láskou vůči ostatním křesťanům společně s nekompromisním požadavkem zachovat pravdu Kristovu. Jedním takovým příkladem je pasáž, kde Panna Maria mluví o vláknech jednoty:

Království Boží není pouhým slovem na rtech, Království Boží je láska, pokoj, jednota a víra v srdci. Je to Pánova Církev spojená v Jedno uvnitř Jeho Srdce. Klíče k Jednotě jsou: Láska a Pokora. Ježíš vás nikdy nenutil, abyste se rozdělili, toto dělení v Jeho Církvi nebylo nikdy Jeho přáním. (23.9.1991)

Dále v tomtéž poselství Ježíš mluví o pravdě: "Vždycky braň pravdu až do smrti. Občas na tebe budou útočit, ale dovolím to jen proto, aby tvá duše zůstala čistá a poslušná." (připomenuto také 5.6.1992, 25.9.1997, 22.6.1998, atd.)

Měla jsem několik setkání s katolickými knězi ve Spojených státech, v Holandsku a ve Švýcarsku zvláště s těmi, kteří jsou velmi liberální a jsou i velmi proti papeži. Musela jsem hájit Petrův stolec a vysvětlovat jim to skrze působivá poselství od Krista, která vyjadřovala, jak zmatená je jejich mysl. Nakonec mnozí z těchto kněží přišli za mnou a řekli mi, že si váží tohoto objasnění. Také se našel jeden či dva, kteří se mnou nesouhlasili a řekli mi, že jsem více katolická než katolíci ... Ačkoli existuje mnoho pasáží o jednotě mezi církvemi, existuje také několik poselství, která jsou určená pro katolické kněze, kteří se bouří proti papeži a snaží se je přivést k věrnosti vůči němu. Zde je jeden příklad:

Já, Pán, si nepřeji žádné dělení ve Své Církvi. Kvůli Mně a v Mém Jménu dospějete k jednotě, budete Mě milovat, následovat a svědčit pro Mě. Budete se navzájem milovat jako Já miluji vás. Sjednotíte se a stanete se novým stádcem pod vedením jednoho Pastýře.2 Jak víte, vyvolil jsem si Petra - dal jsem mu autoritu. Svěřil jsem mu klíče nebeského království. Prosil jsem Petra, aby živil a chránil Mé beránky.3 Tuto moc dostal ode Mne. Nikdy jsem si nepřál, abyste vy lidé na tom něco měnili. (19.3.1988)

Další poselství hovoří o budoucí jednotě ještě jasněji:

Vložím železné žezlo do ruky Petrovy, s ním bude střežit Mé ovce. Na adresu těch, kdo o tom nic nechtějí vědět a stále se ještě ptají: "Jakto, že potřebujeme vůdce?" říkám toto: Což už jste někdy viděli nebo zažili stádo ovcí bez pastýře? Já jsem váš Nebeský Pastýř a vyvolil jsem Petra, aby pásl Mé beránky, dokud se nevrátím. Vložil jsem na něho tuto odpovědnost, nač tedy všechny tyto diskuse, nač tyto nicotné argumenty? A těm, kdo stále ještě neznají Má Slova, říkám: Čtěte přece v Písmech. Najdete to doloženo u Jana, Mého učedníka.4 Sjednotím Svou Církev a budu vlastníma rukama držet Své stádo pohromadě. Teď jste všichni rozptýleni, máte mnoho společenství a odštěpených skupin. Roztrhli jste Mé Tělo, a to NESMÍ BÝT!5 Všechny vás spojím. (16.5.1988)

Jiná poselství mluví o papeži jako o náměstku Krista nebo náměstku Církve, zde je příklad:

Modlete se za celou Církev. Buďte vonným dýmem Mé Církve, to znamená, modlete se za všechny, kdo hlásají Mé Slovo od vikáře, který Mě zastupuje, až po apoštoly a proroky vaší doby, od kněžských a řeholních duší až po laiky, aby byli schopni pochopit, že vy všichni, které jsem jmenoval, jste částí Jednoho Těla, Mého Těla. (10.1.1990 a další v poselstvích 1.6.1989, 2.3.1990, 10.10.1990, 18.3.1991, 20.4.1993, 20.12.1993, 15.4.1996, 22.10.1996, 20.12.1996)

Knihy neobsahují žádný odkaz na to, jak se bude úloha Petra vztahovat k rolím různých patriarchálních biskupských stolců, a tak o tom nemohu mluvit. Ale jsem si vědoma toho, že papež sám se ve své encyklice "Ut unum sint" otevírá této diskusi:

Je nicméně důležité a povzbuzující, že otázka primátu římského biskupa se stává předmětem studia, které již je, či v blízké budoucnosti bude, v plném proudu. Rovněž je důležité a povzbuzující, že se tato otázka objevuje jako základní téma nejen v teologických dialozích, které katolická církev vede s jinými církvemi a církevními společenstvími, ale také obecně v ekumenickém hnutí jako celku. Nedávno delegáti 5. světového shromáždění Komise pro víru a řád Světové rady církví, které se konalo v Santiagu de Compostela, doporučili, aby komise "začala nově studovat otázku univerzální služby křesťanské jednotě". Po staletích hořkých polemik jsou ostatní církve a církevní společenství národů stále více schopny podívat se na tuto službu jednotě nově.6

Tatáž encyklika potvrzuje nezbytnost nového sjednocení východu a západu a přitom zachování určitých rozdílů mezi těmito komunitami:

Se zřetelem k tomu všemu katolická církev netouží po ničem menším než po plném společenství mezi Východem a Západem. Inspiruje ji k tomu zkušenost prvního tisíciletí. V této době vskutku, "rozvoj různých zkušeností církevního života nebránil křesťanům, aby skrze vzájemné vztahy dále cítili jistotu, že jsou doma v kterékoli církvi, neboť z nich v podivuhodné různosti jazyků a melodií stoupala oslava jednoho Otce skrze Krista v Duchu Svatém; všichni se společně shromažďovali ke slavení Eucharistie, srdce a vzoru komunity, majíce na zřeteli nejen spiritualitu a morální život ale také samu strukturu církve v různosti úřadů a služeb pod vedením biskupa, nástupce apoštolů. První koncily jsou výmluvnými svědky této přetrvávající jednoty v různosti".7

Ačkoli se v knihách nemluví o strukturálních otázkách týkající se východu a západu, existuje v nich mnoho odkazů na význam východní církve. A tak nekompromisní zdůraznění významu role Petra je v pozdějších poselstvích spjata s pohledem na očekávanou duchovní obnovu z východní církve. Tím se stává ještě zřetelnější, proč tělo Kristovo potřebuje dýchat oběma plícemi - a to činností západní a východní církve:

A ty, Dome Západní, prostřednictvím Světla Mého Ducha již víš, že tělo potřebuje dvě plíce, aby mohlo svobodně dýchat, a že Moje Tělo je nedokonalé, když má jen jednu plíci. Modli se, aby Můj oživující Duch vás spojil v jedno, ale co musíme předtím vytrpět!8 (27.11.1996)

Další podobné poselství:

... modli se za dům Východu a Západu, aby se spojily jako dvě ruce sepjaté k modlitbě. Pár rukou, jak je to krásné, když spojeny společně míří k nebi v modlitbě. Ať tyto dvě ruce patřící témuž tělu, pracují společně a sdílejí své možnosti a zdroje ... ať Mě tyto dvě ruce společně pozvednou ...9 (15.6.1995)

Další poselství mluví o úloze Východu při spojení obou domů, spojení Kristova Těla:

Naslouchej a piš: Sláva zazáří z Východního břehu - proto říkám Domu na Západě: obrať své oči k Východu. Neplač hořce nad Odpadlictvím a zkázou svého Domu. Nepodléhej panice, protože zítra budete pít a jíst společně s Mou ratolestí z Východního břehu - Můj Duch vás svede dohromady. Což jste neslyšeli, že Východ a Západ budou jedno království? Neslyšeli jste, že se spokojím s jedním datem?10

Vztáhnu Ruku a vyryji na hůl tato slova: Západní břeh, Dům Petrův a všech, kdo jsou mu věrní. Pak na druhou hůl vyryji: Východní břeh, Dům Pavlův, spolu se všemi, kdo jsou mu věrní. A když Mi členové obou Domů řeknou: "Pane, pověz nám, co teď zamýšlíš", řeknu jim: "Vezmu hůl, na kterou jsem vyryl Pavlovo jméno spolu se všemi, kdo jsou mu věrni a položím ji na hůl Petrovu a jeho věrných jako jednu. Udělám z těchto dvou jednu hůl a budu ji držet jako jednu. Spojím je Svým Novým Jménem, to bude most mezi Západem a Východem. Mé Svaté Jméno bude vazbou tohoto mostu, abyste si po tomto mostě mohli vyměňovat svá bohatství. Už nebudou praktikovat osaměle, ale společně, a Já budu kralovat nad nimi všemi.

- Co jsem plánoval, to se stane, a kdyby ti lidé říkali, dcero, že tato znamení nejsou ode Mne, řekni jim: "Nebojte se, což jste neslyšeli, že On je Svatyní a Kamenem Úrazu zároveň? Skálou, která může srazit na zem dva Domy, ale vztyčit je znovu jako jeden Dům?" (24.10.1994)

Toto poselství opět nic neupírá z úlohy a autority Petra, ale zdůrazňuje význam spojení východní a západní části těla Kristova, aby svět uvěřil.

Budoucnost křesťanské jednoty.

Ačkoli poselství potvrzuje primát Petra, biskupa římského, známého jak v pravoslavné, tak v katolické tradici, nemluví nic o jurisdikci. Myslím, že jsem nebyla povolána mluvit na toto téma, a tak se toho vzdávám.

Jsem povolána, abych potvrzovala význam papeže a bránila jeho stolec proti všem, kteří ho neposlouchají a bouří se proti němu, neboť tímto způsobem mám povzbuzovat stavbu a posilovat vnitřní pouta jednoty. Můj hlavní postoj k jednotě je skrze vnitřní život. Poselství je výzvou k jednotě, jak 'intra nos', tak 'extra nos' - voláním k tomu, abychom posílili duchovní dynamiku jednoty, jak uvnitř konkrétních církví, tak mezi nimi.

Nevím jak budou vypadat budoucí struktury sjednocené církve, protože Pán se rozhodl o tom nemluvit a ani mi nedal zvláštní milost vhledu v této záležitosti, ale myslím si, že se to stane skrze duchovní cestu. V tomto smyslu mi byla dána milost zakusit něco z budoucí jednoty na našich ekumenických setkáních.

V březnu 2000 dovolil Pán našim modlitebním skupinám, abychom se setkali na místě Jeho narození v Betlémě. Na mezinárodní setkání modlitby za pokoj a jednotu přijelo na 450 lidí z celého světa; ano z více než z 50 různých zemí a 12 různých církví. Shromáždili jsme se jako jedna rodina. Na setkání přijelo 75 duchovních z 12 různých církví. Rovněž se k nám připojili další kněží ze Svaté země, kteří se dověděli o tomto modlitebním setkání. Toto ekumenické setkání koordinovali někteří Židé a Palestinci, kteří byli osloveni knihami Opravdový Život v Bohu. Uvěřili ve spásu skrze Krista a v Jeho vykupitelský plán pro naši dobu a dobrovolně se přihlásili k organizační přípravě tohoto setkání. Když člověk ví, jak Židé a Palestinci v současnosti proti sobě bojují, jejich smíření je znamením síly Ducha Svatého, který spojil tyto dva národy pro práci na modlitebním setkání za mír mezi rozdělenými křesťany. Jak stojí v Písmu Svatém "Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj" (Jak. 3,18). Toto je poučením pro nás všechny.

Zakusili jsme předchuť jednoty, která bude jednoho dne mezi křesťany. Představení různých církví nám přednesli promluvy o jednotě. Jejich řeč zněla, jakoby přicházela z jedněch úst a z jedné mysli. Během těchto promluv jsme všichni pocítili velikou touhu po sjednocení. Mohli jsme vidět a sledovat žízeň po jednotě u laiků i u duchovních, ale současně jsme také vnímali, jak velké rány způsobilo naše rozdělení na mystickém těle Kristově.

Většina z nás je unavena tímto rozdělením, protože to neodpovídá Božímu zákonu lásky. Kristus se cítí ještě více unaven, když nás vidí rozdělené. Výkřiky radosti nás všech z těchto národů, které se spojily a vzývaly k úplné jednotě mezi křesťany, ukázaly, že toto rozdělení není jen hříchem, ale rovněž negativním svědectvím. Vůbec největším hříchem proti jednotě je skutečnost, že slavíme Velikonoce v rozličnou dobu. Jak krásné to bude, až všichni budeme společně volat v jeden den: "Christos anesti". Všichni řekneme: "Ať se stane Tvá Vůle jako v nebi, tak na zemi ..." Ježíš Kristus nás spojil svou Krví, jak může někdo popřít tuto jednotu? "V Něm je náš mír, On dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír." (Ef. 2,14-15). Jak můžeme říci "ne" Bohu, jestliže On nás chce sjednotit? Je to kvůli tomu, že naše srdce se zatvrdila? Zapomněli jsme na slova svatého otce, když řekl: "prvky, které nás sjednocují daleko převažují nad těmi, které nás rozdělují"? Takže bychom měli uchopit tyto prvky a použít je, abychom připravili cestu k úplné jednotě.

Svatá eucharistie a eucharistické sdílení.

V katechismu katolické církve je řečeno s odkazem na sv. Augustína o Eucharistii následující:

Před velebností této svátosti sv. Augustín zvolá: "Ó, svátosti zbožnosti! Ó, znamení jednoty! Ó, pouto lásky!" Čím bolestněji se pociťují rozdělení církve, která zabraňují společné účasti na stolu Páně, tím naléhavější jsou modlitby k Pánu za to, aby nadešly dny úplné jednoty těch, kteří v něho věří. (KKC 1398)

Pán na nás naléhá, abychom se smířili a sjednotili. Jsem přesvědčena stejně jako jeden dobře známý katolický kardinál, který nedávno řekl jednomu pravoslavnému knězi, mému příteli z New Yorku, který navštívil mši slouženou kardinálem, že určitě je možné opět získat jednotu okolo Pánova stolu mezi katolíky a pravoslavnými, protože sdílíme tytéž svátosti a máme doslova tutéž víru, i když používáme rozdílné výrazové prostředky pro vyjádření naší víry a zbožnosti. V planoucí lásce našeho Pána jsem zakusila Jeho hlubokou touhu po dokonalé jednotě Jeho Těla a věřím, že velmi trpí nedostatkem lásky a společenství (communion). A tak nemám žádnou větší touhu, než vidět Jeho tělo znovu spojené a jsem přesvědčena, že my křesťané, jestliže skutečně milujeme Krista, musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom přispěli ke smíření oddělených údů Kristova Těla.

Ale zatím vím, že toto sjednocení nebude snadné, protože může nastat jen skrze zázrak našeho Pána, sami však musíme udělat vše, co můžeme, abychom se přiblížili k této jednotě. On nám slíbil, že nám dá tuto jednotu a bude to dílo Ducha Svatého, jak jsem jednou řekla v roce 1992, že to přijde rychle jako pád Berlínské zdi: "Milosrdenství a Spravedlnost pracují tak zázračně, jak se to nikdy nestalo po mnoho generací ... a Jednota k vám přijde jako Svítání a stejně náhle jako pád komunismu. Přijde od Boha a vaše národy to nazvou Velkým Zázrakem, Požehnaným Dnem ve vaší historii." (10.1.1990)

Kristova Církev je jedna v tom smyslu, že Kristus má jen jedno Svaté Tělo. Rozděleni jsou lidé v církvi. Pokud se křesťanům podaří překonat negativní překážky, které je rozdělují, překážky, které podle Písma brání naplnění jednoty ve víře, lásce a vzájemné úctě, Otec vyslyší modlitbu, kterou vyslovil Jeho Boží Syn: "aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal" (Jan 17,21).

Zatímco očekávám tuto milost, snažím se co možná nejlépe zachovávat principy v současném stavu věci a jsem přesvědčena, že ponechávám svědomí příslušníků jakékoli církve ve svobodě. Ve Vaší otázce stojí, že "člověk má občas dojem, když čte Vaše knihy, že stojíte jakoby nad oběma církvemi, aniž byste se angažovala pro jednu z nich ..." Pokud jde o písemné dílo, není důvod mít dojem, že stojím nad oběma církvemi. Jak píšete, zdá se, že se více jedná o praktickou rovinu.

Pokud jde o to, jak praktikuji svoji víru, jsem pravoslavná křesťanka a plně se hlásím ke své církvi. Kdykoli je v mé blízkosti pravoslavný kostel, nikdy neopomenu jít na nedělní mši, s výjimkou míst, kde není žádný, jako například v Dhace v Bangladéši, kde jsem žila. Než jsem přišla do Říma, kde bydlím nyní, žila jsem 11 let ve Švýcarsku. Každou neděli jsem chodila do našeho pravoslavného kostela, a řecký kněz z Luisiany, P. Alexander Iossifides, je toho svědkem, rovněž věřící, kteří byli v kostele a pravidelně mě tam viděli, pokud jsem nebyla na cestách. Na mých cestách v cizině se občas stalo, že do stanoveného programu, v rámci kterého jsem měla vydávat své svědectví, zařadili katoličtí kněží či biskupové toho místa Mši Svatou; v takovém případě zůstávám s lidmi na Mši, protože je součástí programu a rovněž přistupuji ke Svatému Přijímání.

Zde v Římě žiji na okraji města, ve značné vzdálenosti od řeckého pravoslavného chrámu, který se nachází v centru. V Tre Fontane se nachází pravoslavný slovanský chrám, který jsem navštěvovala, ale bohužel nerozumím jazyku. Vzhledem k tomu, že polovinu času trávím mimo bydliště, dovoluji si občas přistupovat ke Svatému Přijímání v chrámu Madona Divino Amore, který je vzdálen 3 km od mého bydliště. Věřím, že II. Vatikánský koncil mi to umožňuje, neboť je zapsáno v katechismu katolické církve: "... jisté společenství 'in sacris', ve svatých věcech", tedy v Eucharistii, "za vhodných okolností a se souhlasem církevní autority je nejen možné, ale dokonce se doporučuje". (KKC 1399).

V Dekretu o katolických východních církvích (Orientalium Ecclesiarium) je psáno: "Při zachování připomenutých zásad se mohou udělovat svátosti pokání, Eucharistie a pomazání nemocných východním křesťanům, kteří jsou bez viny odloučeni od katolické církve, jestliže sami o ně žádají a jsou řádně připraveni ..." (OE 27)

V Kodexu kanonického práva stojí:

"Katoličtí udělovatelé udělují dovoleně svátost smíření, Eucharistie a pomazání nemocných členům východních církví, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, jestliže sami o to požádají a jsou řádně připraveni; totéž platí o členech jiných církví, které podle rozhodnutí Apoštolského stolce jsou, pokud jde o svátosti, ve stejné situaci jako uvedené východní církve." (CIC 844.3)

Encyklika Ut unum sint papeže Jana Pavla II. rozvíjí toto tvrzení s odkazem na Dekret o katolických východních církvích (Orientalium Ecclesiarium):

Vzhledem k velice blízkým svátostným svazkům mezi katolickou církví a pravoslavnými církvemi prohlašuje Dekret o východních katolických církví (Orientalium Ecclesiarium): "Pastorační praxe ukazuje, že pokud jde o východní bratry, je možné a nutné přihlížet k rozličným okolnostem u jednotlivců, u nichž ani není porušována jednota církve, ani není třeba se obávat nebezpečí, a naproti tomu se hlásí naléhavá potřeba vzhledem ke spáse nebo pro duchovní dobro lidí. Proto katolická církev se zřetelem na dobové, místní a osobní okolnosti často posuzovala a posuzuje tuto skutečnost mírněji; dává všem prostředky spásy i svědectví lásky mezi křesťany, účastí na svátostech a jiných posvátných úkonech nebo věcech."11

Pokud jde o vztah k protestantským církvím, je záležitost složitější. Mnoho lidí vychovaných v protestantské církvi, kteří četli Opravdový Život v Bohu, ze svého svobodného rozhodnutí konvertovalo ke katolické církvi hlavně kvůli statím pojednávajícím o Eucharistické svátosti. V poselstvích Ježíš nemluví o platnosti jejich svátostí, ale naléhá na evangelíky, aby milovali Matku Ježíšovu a uznali úlohu Petra:

Vassulo, přišel čas sjednotit Mou Církev. Spojte se, milovaní! Pojďte a znovu zbudujte tyto staré ruiny. Postavte znovu Mé dřívější zdi, to, co jsem už jednou vykonal Vlastníma Rukama. Ctěte Mou Matku, jak to konám i Já. Já, který jsem Slovo a Pán všeho. Neměl bych si tedy přát, abyste Ji i vy, kteří jste jen prach a popel, uznali a ctili jako Královnu Nebes? Je to dnes pro Mne bolestné, když vidím, jak málo z Mých tvorů ví o Jejím významu. Všichni, kdo se shromáždili ve jménu Lutherově a ti, kdo se úplně izolovali, se musí vrátit zpět k Petrovi. (22.12.1987)

V dalším poselství Kristus kárá ty křesťany, kteří nebyli schopni spatřit velikost tajemství Eucharistie a Kristovu Boží Přítomnost v ní:

(...) A proto říkám těm církvím, jejichž duchovenstvo nepřijalo Mé Tajemství: "Přijďte k rozumu a upřímně Mě hledejte, ovládněte také svou zášť k Mé Matce. Ať každý národ ví, že Mé Tělo a Má Krev pochází od Mé Matky. Ano, Moje Tělo pochází od Nejsvětější Panny, z čisté krve. Buď požehnáno Její Jméno! Abych zachránil všechny pokorné země, kteří Mě přijímají, a dal jim nepomíjející život, stal jsem se Chebem a dal vám Sám Sebe. A skrze toto Communio posvěcuji všechny, kteří Mě přijímají, zbožšťuji je, aby se stali tělem Mého Těla a kostmi Mých Kostí (...) Skrze své božství zbožšťuji lidi (...) Nyní jsem souzen lidmi. Roucho,12 které vás může přikrýt, vznešeně ozdobit, proměnit vás, zbožštit, odmítají ty církve, které nemohou pochopit Mé Tajemství. Dnes opět pláču z nebes: Bratři, proč podkopáváte Mé Božství? Když tvrdíte, že jste to vy, kteří znají, co je správné, potom proč váš duch plení Mou Církev. Já vás zvu, abyste se Mnou kralovali, vládli, slavili Mši a účastnili se Božího Tajemství způsobem, který jsem vpravdě ustanovil (...) Potvrzují Mou moc, když vyhlašují Mou strašnou moc, zpívají Mi chvály, uznávají Mou Všemohoucnost a Mé veliké divy, ale Já se stanu kamenem, o který se klopýtá, když přijde na měření Mé Božské Vznešenosti a Přítomnosti v Eucharistii. (16.10.2000).

Stav manželský.

Dále ve své otázce vyjadřujete obavu, že někdy přistupuji ke Svatému Přijímání v katolickém kostele, jako "... starost o katolíky, kteří čtou Opravdový Život v Bohu, a kteří by si mohli interpretovat tyto postoje mylně a mohli by mít pokušení přehlížet učení své vlastní církve." Výňatkem z kanonického práva, který jsem již výše citovala, se domnívám, že jsem v úplné shodě s církevní praxí katolické církve a nevidím důvod, proč by měli být katolíci negativně ovlivňováni.

Nejsem zastáncem rozvodů a nesnažím se mezi katolickými křesťany podporovat názory, že by mělo být dovoleno u rozvedených manželství uzavírání nových sňatků. Můj rozvod a uzavření nového občanského manželství se uskutečnilo před mým obrácením. Po mém obrácení jsem ve světle poselství Opravdový Život v Bohu zjistila, že má manželská situace není normální. Avšak nikdo kromě mě o tom nevěděl a já sama jsem se rozhodla projevit veřejnou lítost. Odsoudila jsem svoji vlastní situaci v době, kdy o ní nikdo nic nevěděl. Když jsem si uvědomila svou chybu, vyhledala jsem autority své církve v Luisianě a podstoupila jsem proces, ve kterém bylo vše uvedeno do souladu s pravoslavnou církevní praxí, týkající se manželství. Jsem pravoslavná křesťanka, která žije v souladu se svou církví a jejími principy, jako kterýkoli jiný pravoslavný křesťan, a jako takové je mi dovoleno přistupovat ke Svatému Přijímání, jak v mé vlastní církvi, tak i v katolické, při zachování výše uvedených zásad. V žádné případě nechci přehlížet zásady katolické církve, týkající se manželství. (příloha 1)


1 Ačkoliv v naší knize nauky pravoslavné církve Kniha 1, publikovaná v roce 1997 panem Trembelasem na str. 79, čteme: "Zjevení jsou definována jako jednání Boží, skrze které oznamuje svým rozumným tvorům tajemství své existence, povahy a vůle způsobem, který je přiměřený jejich rozumovým schopnostem."
2 papeže
3 Jan 21,15-17
4 Jan 21,15-17
5 Ježíš tu mluvil s velkou rozhodností
6 Encyklika Ut unum sint, svatý otec Jan Pavel II. O ekumenickém úsilí, 89.
7 Encyklika Ut unum sint, svatý otec Jan Pavel II. O ekumenickém úsilí, 61, srov. Apoštolský dopis Orientale Lumen (2. května 1995), 24: L´Osservatore Romano (2-3. května 1995),18: loc. cit., 4.
8 "Co musíme předtím vytrpět!" - porozuměla jsem, že toto "my" znamenalo papeže Jana Pavla II. spolu s Ježíšem
9 Kristus míní při Mši Svaté, při konsekraci Jeho Těla
10 Pochopila jsem, že Kristus má na mysli všechna Svá poselství o jednotě, vyzývající nás, abychom sjednotili datum Velikonoc. To jediné mu, jak se zdá, 'stačí' a uspokojí Jeho žízeň po jednotě. Kristus nám slíbil, že když sjednotíme datum Velikonoc, postará se o zbývající.
11 Encyklika Ut unum sint svatého otce Jana Pavla II, O ekumenismu, 58.
12 symbolické jméno pro Krista

 

PŘEDCHOZÍ | CDF OBSAH | DALŠÍ | DOWNLOAD PDF

 
Svědectví
Pohled Církve
    Nihil Obstat a Imprimatur
    Změna situace - Kongregace pro nauku víry (2005)
        Kongregace pro nauku víry - obsah
        Arcibiskup Ramon C. Argüelles
        P. Joseph Augustine DiNioa
        Kardinál Josef Ratzinger
        Vassula Informuje čtenáře TLIG o komunikaci s Kongregací pro nauku víry
        P. Prospero Grech, OSA
        Vassuliny odpovědi Kongregaci pro nauku víry adresované otci Prospero Grechovi
        Odpověď na 1. otázku: Vztah mezi TLIG a Zjevením.
        Odpověď na 2. otázku: Můj vztah jakožto pravoslavné křesťanky k římskokatolické církvi
        Odpověď na 3. otázku: Nejasnosti v terminologii týkající se Osob svaté Trojice.
        Odpověň na 4. otázku: Protologie a eschatologie
        Odpověď na 5. otázku: Je Opravdový Život v Bohu hnutí?
        P. Lars Messerschmidt
    Patriarcha Alexandrie a celé Afriky Theodoros II.
    Kardinál Franjo Kuharič
    Kardinál Napier, arcidiecéze Durban, Jižní Afrika
    Kardinál Sfeir
    kardinál Telesphore P. Toppo, arcibiskup Ranchi
    Arcibiskup Vincent Concessao, arcibiskup Nového Dillí, Indie
    Arcibiskup Frane Franič, výňatky z textu
    Arcibiskup David Sahagian
    Arcibiskup Seraphim
    Biskup Anil Joseph Thomas Couto
    Biskup Jeremiah, Ukrajinská pravoslavná církev v Jižní Americe
    Rev. Riah Abu El-Assal, biskup Anglikánské církve v Jeruzalémě
    Biskup Karl Sigurbjörnsson
    Přivítání biskupa Theofylakta, Káhira, Egypt
    Biskup Georges Kahhale
    Rev. Gavin Ashenden, anglikán, kanovník, držitel doktorátu z kanonického práva
    Otec Ion Bria, profesor pravoslavné teologie, výňatky z texu
    Papež Jan Pavel II.
    Další materiály CDF
    Zahraniční bibliografie
    Vassula vydávala svědectví na setkáních po celém světě
    Charitativní "skutky lásky"
    Ekumenismus & spiritualita
    Kniha Záhada Vassula
Křesťanští duchovní, teologové a profesoři
Jiná náboženství
Svědectví laiků z celého světa
Svědectví vězňů

Pohled Církve
Informace o pohledu církve na spiritualitu Opravdového Života v Bohu
 

Křesťanští duchovní, teologové a profesoři
Osobní svědectví pravoslavných, katolických a protestantských duchovních, teologů a profesorů, zasvěcených osob
 

Jiná náboženství
Svědectví představitelů jiných náboženství (ne křesťanství)
 

Svědectví laiků z celého světa
Soubor krátkých svědectví laiků z celého světa
 

Svědectví vězňů
Soubor svědectví o obrácení vězňů z celého světa
 

 
 
POSELSTVÍ NA DEN:

Nabídněte Mi své srdce
 
PŘEDEŠLÉ POSELSTVÍ:

Rozšiřuj Mé Poselství
 

 
NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY:

Naléhavý dopis od Vassuly
Vassula - Petrův stolec
 
Čtyři nová poselství
Nově uveřejněná poselství od Vassuly
 
Dvě nová poselství
Vassula nedávno uveřejnila další dvě nová poselství, která přijala od Našeho Pána

 
 



Rychlé vyhledávání

© Vassula Rydén 1986 Všechna práva vyhrazena
X
Enter search words below and click the 'Search' button. Words must be separated by a space only.
 

EXAMPLE: "Jesus Christ" AND saviour
 
 
OR, enter date to go directly to a Message