Danielovo proroctví se naplní

23. srpna 1994

Můj Pane?

Já Jsem; maličká, dávám ti Svůj Pokoj;

přišel jsem k tobě, abych našel útěchu ve tvém srdci; mám ve Svém Srdci ránu, která je nesnesitelná… dnes se Mi přívrženci Šelmy rouhají ve Svátosti Mé Lásky; Láska je zrazena, poplivána a pošlapána; jsem teď v jejich hříšných rukou, víš, co to znamená? Má Věčná Oběť je v jejich rukou; kamenují Mě a přísahají si navzájem, že Mě odstraní z Mého Svatostánku;

hleď! blízko je ten den, kdy veřejně vyhlásí, že mám být odstraněn ze Svého Svatostánku a postaví na Mé místo prázdný cimbál… a Danielovo proroctví se naplní;

dcero, nikdy neochabuj ve své víře a věrnosti, nikdy nespi, nikdy nepochybuj; dej Mi spočinout, Má milovaná, dej Mi spočinout… ic;

Generace! Nemůžeš říci,
ne, nikdy nemůžeš říci svému Vykupiteli,
až přijde Jeho Den:
„ležím osaměle na své vlastní půdě
a není tu nikoho, kdo by mě zvedl.“
Až na tebe udeří Oheň, pokolení,
a bude tě pálit a bičovat,
přičemž tvé zahrady budou vadnout
stejně jako tvé vinohrady,
neříkej svému Vykupiteli:
„přines mi něco k jídlu a k pití,“
protože máš litovat
a přestat obdivovat to, co je zlé.
A pokud jde o bezbožné,
kteří znesvěcují Věčnou Oběť Pána
a Smrt považují za svého přítele,
na vás bude Oheň dorážet tím zuřivěji,
dokud Pán neuvidí vaše slzy lítosti.