Ješua, lema sabachthani?
19. května 1993
(I když mi Ježíš diktoval do chvíle, kdy jsem přijela do Izraele, necítím Jeho Přítomnost. Je to úplná poušť!)
Lema sabachthani?
Doprovázel jsi mě po celou cestu
do Své země Izraele, abys mě opustil?
Jsi-li Svatý,
který mě přivedl do Své domoviny,
abych kráčela, kde Ty jsi kráčíval,
vdechovala vůni země, kterou jsi kdysi vdechoval Ty,
a ochutnala plody, které Ty jsi jídával,
je tomu tak, že jsi mě opustil?
Tak proč jsi ode mne tak daleko? Proč mlčíš?
JEŠUA.JEŠUA, lema sabachthani?
Vedl jsi mě až sem, na Olivovou horu, abys mě opustil?
Je to proto, můj Pane, abych cítila osamělost?
Tvé úzkosti v Getsemanech?
Chtěl jsi, abych cítila ta hrozná zapření a zrady,
kterými jsi procházel?
Ukazuješ mé duši, čím procházelo Tvé citlivé Srdce oné noci?
Proč se přede mnou skrýváš ve Své zemi?
Ty víš, jak velice mé srdce a duše chřadne láskou k Tobě
a jak toužím, ó jak toužím hledět na Tebe
bez přestání, až k zbláznění.
JEŠUA, Ty, víš, jak po Tobě žízní má duše,
tak proč ses ke mně obrátil zády?
JEŠUA, proč Ti dělá radost lámat každé vlákno mého srdce?
Udělal jsi ze mě terč pro Svou lukostřelbu,
vrháš šíp za šípem,
mám se schovat před deštěm Tvých šípů?
Když jsem Tě teď ztratila, jak mohu stát sama?
Přivedl jsi mě až sem, abys mě zanechal?
JEŠUA, ztratila jsem chuť k životu, teď, když jsi odešel ....
Ale řekni mi aspoň důvod Svého náhlého rozhodnutí!
Je to v pořádku,
že mě přivedeš do Své vlasti, a pak mě ignoruješ?
Je možné, že bys o mně znovu rozmýšlel?
Ó můj Věrný JEŠUA,
křičím k Tobě, ale slyším jedině mlčení.
Stojím uprostřed Tvé otčiny,
ale Ty si vůbec nevšímáš mé ubohé duše.
Když jsem vcházela do bran Jeruzaléma,
když jsem se ubytovávala ve Tvé zemi,
sotva jsem vkročila do Tvé země,
mé chvály zaznívaly v každém uchu.
Dal jsi mi skládat mé naděje do návštěvy Tvého města,
ale sotva jsem do něho vstoupila,
uzavřel jsi před mou duší Své Výšiny.
Když je člověk zbaven Tvé Přítomnosti,
což to Tvá Duše necítí?
Ze Své vlastní iniciativy
jsi mi prošlapal cestu, abych Tě dosáhla,
a teď Tě těší ponořovat mě do temnoty.
Noc je mou jedinou průvodkyní na cestě.
I kdybys kolem mne prošel, neviděla bych Tě ....
Kdyby ses mne dotkl, necítila bych to,
ani bych nezjistila Tvou Přítomnost.
Tak jak mám teď jít, bez Tvého Světla?
Jsem plná strachu z této prázdnoty.
Proč to děláš Své věrné přítelkyni?
JEŠUA, tak zacházíš se Svými hosty?
Přednesu svou záležitost našemu Nebeskému Otci,
a dalšímu, kterého jsi mi dal
jako duchovního rádce.
Jsem-li nevinná, oni mi dají Naději.
(Toho rána jsem to všechno s pláčem přednesla otci O'Carrollovi.)
(Potom, téhož dne později, jsem očima své duše viděla svého JEŠUU u vchodu do Jeho hrobu a než jsem vstoupila, zvedl ruku, dotkl se palcem mého čela a rychle je několikrát pokřižoval.)
(Téže noci:)
Pokoj s tebou, tak maličká! Odvahu! Neboj se, naslouchej Mým Slovům. Ptáš se po Mé Věrnosti, Oddanosti a Něžnosti? Neslyšela jsi, že jsou nezměrné? Uvědom si, jak Já Sám jsem byl zlomený ve chvílích tvého pokání. Nedostává se Mi mnoho kadidla a usmiřujících vůní z Mé Vlastní země. Použil jsem tě, abych utišil Svou žárlivou lásku, ach .... a připomněl ti Své někdejší zážitky.
Jsi Mým hostem nebo ne? Neměl by se dobrý hostitel starat o svého hosta velkodušně, aby mu nic nechybělo? Proto jsem se rozhodl prospět tvé duši .... ale teď se tě zase Já něco zeptám, jen jednu věc: pochybovala jsi o Mé Přítomnosti u vchodu do Mého Hrobu? Odpověz Mi ....
Ano, trochu, Pane.
Vpravdě ti říkám, požehnal jsem tě Svým Palcem na čelo, víckrát než jednou .... Vidíš, co všechno si od tebe nechám líbit? A žádám od tebe tak málo .... Uč se ode Mne, uč se z Mé Trpělivosti a Mé Tolerantnosti a pochop, jak velkou ji mám Já s tebou.
(Hned po tomto poselství, které bylo kolem půlnoci, mě Ježíš žádal, abych zůstala vzhůru hodinu a půl, abych Mu dělala společnost a klaněla se Mu. Lásku a Věrnost, která se skláněla z Nebe, jsem držela v náručí ... a Ženich všeho lidstva se radoval, že je milován a prodloužil Svou Návštěvu. A já ve své ubohosti jsem byla stále znovu ujišťována Jeho Věrnou a Věčnou Láskou.)
| 
