Když tě svět nenávidí, je to proto, že Mě miluješ
Modlete se za ty, kdo spřádají neuvěřitelné úklady proti Mému Svatému Duchu
Drž se lemu Mého roucha
10. listopadu 1992
pokoj s tebou; dnes jsou země zcela poskvrněné a mají všechno kromě Mě;
co se světu zdá správné, je odporné v Mých Očích a je už Mnou odsouzené; když tě svět nenávidí, je to proto, že Mě miluješ; ať je tvé svědectví mocné v Mých Očích a říkám ti, tvé svědectví bude mocné jedině tehdy, až se budeš ochotna úplně se obětovat pro spásu duší a ukázat svou lásku tím, že položíš život za své přátele i za ty, které nazýváš svými nepřáteli, aby ses nemusela cítit zahanbena, až přijde Můj Den;
Já Sám ti dám Svou Sílu; mezitím pokračuj v práci, kterou jsem ti svěřil, a křič radostí; raduj se, protože Svou Silou prorazím jejich zeď a všechno, co bylo před vámi skryté, vyjde na světlo; vaše oči uvidí, jak před vámi lezou všelijaká zvířata a hadi; ale nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, pravím vám, nemohou zabít duši; bojte se spíše toho, kdo může tělo i duši zničit v pekle! kráčejte v Mých Stopách a nestarejte se o chválu či slávu;
jestli vás má svět za podvodníky, vězte, že jste praví, protože prvním, koho svět považoval za podvodníka, jsem byl Já; milujte a odpouštějte! modlete se za ty, kdo spřádají neuvěřitelné úklady proti Mému Svatému Duchu a nesuďte je, aby to, co je pro ně osudné, se nestalo osudným i pro vás; jejich nápravu přenechejte Mě a ať všechno, co děláte, je postaveno na lásce; budu se o vás starat a naplňovat vás útěchou; nakonec budou vyjmuty všechny trny z Mého Těla; Láska zvítězí;
15. listopadu 1992
„Kdyby se dal můj zármutek zvážit, daly se na váhu položit všechny mé bolesti zároveň! Je to však těžší než písek moří, a tak jsou má slova neuvážená.“
Chvěji se hrůzou při pomyšlení, že bych se mohla mýlit!
Objevím se ve Tvé Přítomnosti
poskvrněna vinou, můj Bože?
A přesto jsem v Tobě zapustila kořeny,
viděla jsem Tě tu stát, mlčky, s nataženou Rukou,
jako člověka, který očekává almužnu.
Pak jsem zaslechla Hlas, bylo mi dáno Jméno
a má duše se ocitla v Náručí mého Otce.
Ó Bože! Jak Tě miluji!
Mé dítě, Mé dítě… jak tě Já, Pán, miluji! miluji tě k slzám… přestaň naslouchat zlému, který se snaží zničit všechny dobré věci, které jsem ti dal;
měj víru v Mou Lásku, nikdy tě neopustím ... nikdy ... proto přijmi Můj Pokoj, ten Pokoj, který jsem ti dal, a pamatuj si, Mé dítě, že větší lásku, než je Má, nikdy nepotkáš… ach, Mé dítě, drž se lemu Mého roucha; Já jsem tu s tebou;
| 
Job 6,2-3
