Ale vždy se vrať ke Mně
27. dubna 1987
Vassulo, Já jsem Pán a stojím před tebou.
(Ježíš byl tady. Usmíval se a způsobil, že jsem Ho mohla vidět. Oběma rukama pootevřel Svůj plášť, aby mi ukázal Své Srdce. Jeho hruď byla zalita světlem.)
Vstup do Mého Srdce, pronikni do Něj a dej se Jím pohltit. Dovol Mému Srdci uchvátit tvé srdce a zapálit je, aby zůstalo vroucí a vyzařovalo Můj Pokoj a Mou Lásku. Pojď, buďme spolu. Dovol Mi být tvým Svatým Průvodcem. Chceš to, dcero?
(Cítím, že nejsem hodna se k Němu přiblížit. Kdo jsem já, abych se k Němu přiblížila? Uvědomila jsem si, jak jsem nehodná. Jak bychom se mohli opovážit mluvit s Bohem? Jsme přece jen banda nevděčných hříšníků, která nemá právo žádat od Něj důkazy přízně, natož se s Ním bavit! Jsme tak bídní a nehodní, až se mi z toho dělá špatně. Mám chuť zalepit si ústa. Z úcty k Němu se tak od Něj v Jeho přítomnosti odděluji závojem.)
Dcero, co jsi to učinila? Proč, dcero, proč?
Z úcty k Tobě, Pane.
Chci, abys jedla.
(Viděla jsem v Jeho ruce Chléb.)
Vezmi si Můj Chléb, maličká. Budeš muset sundat ten závoj, aby sis ho mohla vzít, pojď.
Chci odstranit to oddělení… No tak, vezmi si Můj Chléb, pojď blíž.
(Vzala jsem si Chléb z Jeho Ruky.)
Chápeš, jak Mě to těší, živit tě?
(Ježíš byl šťastný a plný Lásky.)
Vnímáš Mou radost, Vassulo? Přines Mi své slabosti a svou ubohost, abych je zničil Svou Silou a Slitovností. Holubičko, poletuj volně, ale vždy se vrať ke Mně a jez Můj Chléb. Miluji tě.
Miluji Tě také, Pane.
(Celý ten den jsem pociťovala Jeho Lásku. Jak to nazvat? „Stav uchvácení“? V tomto stavu jsem vnímala Jeho Přítomnost dokonce silněji než normálně.)
(Později:)
Viděla jsi Mou Svatyni, do níž jsme vstoupili, a Já jsem umožnil tvým očím vidět, jak ji střeží Mí Serafíni. Dnes ti chci ukázat, co je uvnitř Mé Svatyně. Vidíš tuto silnou Zář, která se rozprostírá nad Mými Svatými Písmy?
Ano, Pane!
To jsou Má Nejposvátnější Písma, která byla napsána ještě předtím, než jsem vás stvořil. Má Svatá Kniha obsahuje tajemství a klíče od Mých Nebes a celého Mého Tvorstva. Vedle Svých Svatých Písem jsem postavil dva archanděly, kteří je horlivě střeží. Pojď, ukážu ti více ze Své Slávy, maličká.
(Bůh mě zavedl na místo, kde jsem se necítila dobře.)
Vidíš tu ohnivou horu?
(Zdála se mi krásná, ale hrozivá.)
Z jejího boku vytékají dvě řeky, obě jsou ohnivé.
(Zdálo se, že v nich teče láva, ale světlejší červená.)
Já, Pán, v den Svého Soudu oddělím zlé od dobrých. Poté budou všichni Satanovi služebníci uvrženi do těchto dvou ohnivých řek, a tak budou potrestáni před očima spravedlivých. Vassulo, dovolím tvým očím vidět Má další Nebesa, protože za Mou Svatyní je jich více. Stvoření, Má Vůle bude naplněna, neboť jsem Bůh, Jahve Sabaoth, nech Mě v tobě volně působit. Budeme s láskou pracovat, dokud neupevním Svá Díla, a až tak učiním, vrátím se zpět se Svou Svatou Knihou, abys v ní přečetla úryvek, který zapíšeš. Tak bude zpečetěno Mé Poselství Pokoje a Lásky.
(Uprostřed noci mě probudil silný Ježíšův výkřik, který přicházel z Kříže. Byl plný úzkosti, utrpení a bolesti, smutný a hořký. Znělo to jako velmi silný, dlouhý povzdech!)
|