Vesnice Diang

26. února 1987

(Beatrice a já jsme letěly do Chittagongu. Překročily jsme řeku, abychom se dostaly do vesnice Diang, kde jsme se měly setkat s Raymondem Dujarrierem, který je francouzským katolickým knězem, mystikem, a tak trochu i poustevníkem, hinduistou, muslimem a buddhistou. Všechno v jednom. Chtěly jsme s ním probrat několik otázek a ukázat mu poselství. Nazval je Zjevením Božského Srdce. To, co o poselstvích řekl, se naprosto shodovalo s jejich obsahem a jejich účelem: že nejsou určena jen pro to, abych z nich měla užitek jen já, ale i všichni ostatní. Naše cesta proběhla naprosto hladce, jako by ji někdo řídil. Zapomněla jsem napsat, že den před naším odjezdem do Diangu mě přepadla veliká úzkost, takže jsem se sama sebe ptala, proč tam vlastně jedu a co chci ukazovat? Nějaké hlouposti? Po celý den jsem prožívala tuto agónii. Časně ráno v den našeho odjezdu mi přišla na mysl tato slova: „Po celou dobu tě vedl lhář, vezmi to a všechno to spal.“ Hned jsem pochopila, že je to ďábel, který mě od včerejška trápí, a že se snaží zabránit mi v cestě. O pár vteřin později jsem pocítila Boží přítomnost a Bůh napsal: „budu s tebou až do konce, jsme navždy spojeni; dovol Mému Světlu, ať na tebe zazáří, dítě; Já jsem Jahve a vedu tě; oslavuj Mě tím, že Mě miluješ;“)