Zdi Mé Svatyně budou znovu vystavěny

9. července 1989

(Pán mi dal přečíst pasáž z Písma o tom, jak znovu zbuduje Jeruzalém.)

Pane?

Já jsem. Všechno, co jsi četla, se splní. Znovu zbuduji Svou Církev. Má Církev dnes leží v troskách a ve strašném zmatku, ale brzy přijdou dny, kdy každý bude následovat Můj Zákon. Díky Semenům Lásky, které nyní zasévám do jejich srdcí, budou Můj Zákon nosit hluboko ve svých srdcích a budou nazýváni: Svědky Nejvyššího. Budou Mým Lidem a Já budu jejich Bohem a Poznání se budou učit přímo z Mých Rtů. Já budu jejich Mistr a oni budou Mými Žáky.

Pak ustanovím Řád, který nikdy nepomine a oni Mě budou všichni znát Mým Svatým Jménem, dokonce i ti, kdo nemají žádné zásluhy, neboť jsem Nekonečné Milosrdenství, Odpuštění a Soucit. Ano, Zdi Mé Svatyně budou znovu vystavěny, jedna část po druhé, cihla po cihle. Všechno bude znovu zbudováno Mou Vlastní Rukou.

Pak budu procházet všechny ulice a na každém rohu hledat mrtvé, budu je křísit jednoho po druhém, aby se mohli stát Mými novými mluvčími, a spolu se Svým Duchem je vyšlu, aby vám přišli na pomoc, a až se jich budete ptát: „Kdo ti dává tuto autoritu?“ odpoví, že jim ji dala Autorita Sama. A vy, Moji milovaní, vy, kteří trpíte v této pustině, budete jako zavlažovaná zahrada, jako vodní pramen, který nikdy nevyschne. Láska bude žít mezi vámi a Já budu obklopen Svými Vlastními, budou Mě velebit a oslavovat, všichni spojeni pod Mým Novým Svatým Jménem, a vzpoura ustane a skončí. Probodnuta Mým Slovem, zahyne, a už se nikdy nepozvedne. Mým záměrem je vytrhnout vás z rukou Zlého a upevnit vás ve Svém Světle.¹ Jen kvůli těm, kdo Mě milují a obětují se pro Mě, zmírním Svůj Oheň. Kvůli vám, milovaní, nedopadne Má Ruka tak tvrdě, jak vám bylo řečeno.

Nicméně vina vaší éry je veliká a její hříchy nesčetné. Její zkaženost je tak závažná, že vaše stromy už sotva nesou ovoce. Překvapuje vás, když vidíte, že na révě nejsou žádné hrozny? Že není ovoce na stromech? A nikde žádné zelené listy? Překvapuje vás, že nic nekvete a nevoní? Je to proto, že Moji nepřátelé otrávili prameny, které zavlažují Mou zahradu, aby uschly i ty poslední malé plody. Viděl jsem je, jak vytrhávají jednu květinu po druhé. Proradní a zákeřní jako zmije, přicházejí v noci do Mé Svatyně a bez bázně rozšiřují své opovrženíhodné náklonnosti, a tak navádějí zkažené lidi, aby se nikdo nevzdal svého zlého jednání.

Ale Pane, musí vědět, že je pozoruješ!

Jsou to rebelové, kteří se bouří proti Mému Zákonu, jsou to ti, o nichž Písma praví: „Bez zájmu obvazují rány Mého lidu. Pokoj, pokoj, říkají, ale v nich samotných pokoje není, jsou beze studu a bez lásky, jsou bez srdce.“ Ale Já smetu tyto rebely jediným závanem Svého Dechu, svrhnu všechny ty Kainy, kteří se sami usadili na vysoké trůny Falše. K čemu jsou Mi jejich trůny? Varoval jsem je, ale čím více jsem je varoval, tím více se zdráhali slyšet, aby se neobrátili ke mně a nebyli proměněni.

Tito Kainové setrvali v odpadlictví po několik desetiletí, nikdy nepřestali konat zlé skutky. Lnou k iluzím a k falši. Šlapou po Mých zbožných a po těch, kdo zůstávají věrni Mému Petrovi. Ano, vysmívají se všem, kdo v něho ještě věří. Tito Kainové škodí Mé Církvi do té míry, že proměnili Mé Oči v Prameny Slz, které tečou dnem i nocí...

Můj Bože, jakou bolest mi předáváš...
Tvá nařízení jsou tak úžasná.
Proč by Ti někdo měl dělat něco takového?
Tvá nařízení jsou mým věčným dědictvím.
Ó Pane, vždy tak Milující a Něžný,
i z mých očí proudí slzy,
protože druzí nectí Tvůj Zákon.² 

To je ten důvod. Posílám vám³ ty, které nazýváte slabými, bezcennými, opovrženíhodnými a pošetilými. Mám v úmyslu zahanbit vás všechny, kteří nazýváte sami sebe moudrými. Budete přistiženi nečekaně, zmatu vás natolik, že nebudete vědět, jak se jmenujete a odkud jste.

Milovaná, teď si odpočiň. Doufám, že s tebou strávím trochu víc času. Buď si vědoma všech nebezpečí, zůstaň pevná ve víře, ať všechno, co děláš, děláš s láskou. Žehnám ti. My, společně?

Na věky, můj Pane.

Pojď, spočiň v Mém Nejsvětějším Srdci, svém Domově.