Já jsem tvůj Život - Zůstaň Mou obětí
26. března 1989
(Po mé návštěvě Garabandalu)
žádal jsem tě, abys posvětila Garabandal, zavedl jsem tě tam a ty jsi to učinila;
pamatuj si, Mé Cesty nejsou vašimi cestami, učil jsem tě, aby ses oddala jen Mně a nechala prostor pro Mého Ducha, aby v tobě dýchal, chápeš? nikdy tě neopustím, nikdy; zamýšlím tě používat až do konce a dokončit tvou misi; dovol Mému Prstu, aby na tobě spočinul, a tak aby se do tebe vtiskla Boží přání;
Má růže, miluji tě; když ke Mně přicházíš tímto způsobem, zachováváš Má nařízení a obětuješ Mi svou vůli; měj Mne na prvním místě, nikdy nepočítej čas, který Mi věnuješ; vždy si přej být v neustálém spojení se Mnou, Já jsem tvůj Život; připoutání ke Mně ti prospívá; vtáhnu tě hlouběji do Svého Nejsvětějšího Srdce a povedu tvou duši k dokonalosti;
proto Mě tímto způsobem potěš a svěř se do Mých Rukou; měj důvěru; pojď, dělej Mi radost a chval Mě; Má Matka, která je i tvou Matkou, tě chrání, vede tě a pomáhá ti; dcero, dobrořeč Jí; nikdy nepřestávej s modlitbou;
Klaním se Ti, můj Bože.
stále se Mi klaněj;
(Později během dne jsem se cítila vyčerpaná. Cítila jsem, že úkol, který mi Bůh svěřil, mě drtí. Budou všechny tyto oběti k něčemu dobré? Nebo všechny přijdou nazmar? Budu mít ještě sílu pokračovat, jako bych nikdy neměla přestat? Nebo jednoho dne zjistím, že je to nad mé síly a vzdám to?)
měj Můj Pokoj; slyš Mě, Moudrost tě poučila, neboj se; buď šťastná, že jsem tě vyvolil k tomu, abys se Mnou sdílela Má utrpení; Můj Kříž, vždy tak drahocenný, spočívá na tobě; potřebuji si odpočinout, všechno, co Mi dáváš, nebude nadarmo… nic není marné; Já jsem Oslavován;
zůstaň Mou obětí, milovanou obětí, které Můj Otec laskavě dovolil dělit se se Mnou o Můj Kříž Pokoje a Lásky; naše soužení na tomto světě nebudou lehká; uvědom si, že už nepatříš světu a podle toho se k tobě svět bude chovat; budou se ti posmívat, přičemž zapomínají, že se jejich těla obrátí v prach; varuj se tedy zbytečného stěžování si; prosím tě jen o tvou účast, abys všechno sdílela z lásky s Láskou; Kalich Lásky chutná hořce, velmi hořce; nemohla by ses o Něj se Mnou dělit? neodporuj Mi! což jsem někdy odmítl vyslyšet tvou snažnou prosbu ze země? ujišťuji tě, nic nepřijde nazmar;
od věčnosti znám tvou křehkost; starám se o tebe jako o růži, která vyžaduje zvláštní péči; prořezávám tvé výhonky, když je to nutné; Mé Oči na tobě stále spočívají, žárlivě tě střežím, aby tě neutrhl nějaký cizinec; nikomu nedovolím, aby se tě dotkl, ani aby svými prsty zmačkal tvé plátky; bdím nad tebou dnem i nocí; Já jsem tvůj Strážce, tak měj důvěru; nikomu nedovolím, aby ti ublížil;
(Toho dne večer, unavená dlouhým cestováním předešlého dne, kdy jsem strávila v autě 12 hodin, jsem se šla modlit Růženec. Upřela jsem své oči na sochu Panny Marie Fatimské. Když jsem došla ke čtvrtému tajemství, plášť a šaty Svaté Marie se začaly měnit v jasně stříbrné. To stříbrné světlo bylo tak intenzivní, že se zdálo, jako by vycházelo zevnitř sochy. Vypadalo to, jako by socha oživla. Netrvalo to déle než pět vteřin, ale bylo to úžasné, protože mě to povzbudilo v modlitbě a naplnilo velikým štěstím!
Příštího dne, když jsem se zase modlila Růženec a dívala jsem se na sochu Svaté Marie z Fatimy, zadívala jsem se Jí do Očí. Najednou jsem si všimla, že malý defekt na Jejím Oku, který mě už nějaký čas trápil, zmizel. Obě Její Oči byly v pořádku. Jednalo se jen o malou nedokonalost: Chyběla barva na očním víčku. Často mě napadlo, že bych to bílé místo měla přemalovat a dodělat chybějící obočí. Nyní už to není třeba, obě oči jsou dokonalé.)
| 
