Tvá ubohost dává křídla Mému Milosrdenství

12. listopad 1987

Milovaná, jsem to Já, Ježíš.

Drž pevně Můj Kříž, jak jsem tě to naučil, když odpočíváš, když spíš.

(Ježíš mě učil, abych v noci, když spím, držela v ruce kříž. Když se probudím, cítím křížek v ruce a zároveň se můj duch obrací k Němu.)

Už Mě nikdy neopouštěj, ani na vteřinu. Jsem Všechno a všechno, co existuje. Když držíš Můj Kříž, tím Mě současně oslavuješ a uctíváš, Mne, svého Boha. Očišťuji tě a těším tě, Mé dítě. Cti tedy svého Otce, který tě tak velice hledal, když jsi se od Něho vzdálila tím, že jsi sešla z Mých cest. Vidíš, Mé dítě, vždycky jsi byla Má. Teď, když jsem tě znovu našel, tě beru pod Svůj plášť, chráním tě a ukrývám. Hleď!

(Ježíš se objevil v dlouhém šarlatově červeném plášti. Oběma rukama široce rozevřel plášť a ukázal mi červeně zářící třpyt, který vycházel z Jeho hrudi. Najednou jako blesk z této výhně vyšlehl ohnivý jazyk přímo na mne a pronikl mnou. Aniž by mi způsobil bolest, zažehl ve mně lásku k Bohu, takže jsem po Něm zatoužila víc než kdy předtím.)

Můj Plamen zapálí tvé srdce. Můj Plamen musí být v tobě, oltáři, zažehnut navždycky. Obnovil jsem v tobě Svůj Plamen, abys pokračovala v Mém božském Poselství. Protože nejsi schopna čerpat ze Mne, dohlédnu, aby Můj Plamen zůstal v tobě zažehnut. Miluji tvou neschopnost, proto jsem ti dal milost, aby sis ji uvědomila. Cítím se oslaven, když Mě ke všemu potřebuješ. Tvá slabost přitahuje Mou sílu, tvá neschopnost dává křídla Mému Milosrdenství. Miluj Mě, Vassulo, sdílej Mé trny a hřeby, Můj Kříž, korunuj Mě svou láskou, uctívej Mě svou vírou. Dej se ode Mne vést slepě až do konce. Nikdy tě neopustím! Věř každému psanému slovu Svatého Písma.