Buď Mou tabulkou

6. října 1987

(Cítila jsem se uboze. A taky jsem. Nedělám Bohu radost kvůli své tuposti, a protože chápu pomalu. Nejsem se sebou spokojená. Měl pravdu, když říkal, že jsem ta nejubožejší z Jeho tvorů. Zprotivilo se mi mluvit o tom, jak to všechno začalo, protože zjišťuji, že tak mluvím hodně o sobě. Je to nepříjemné, velmi nepříjemné. Ale přátelé i jiní lidé chtějí slyšet o tom, jak to všechno začalo, a tak jsem jim to musela vysvětlovat. Ale čím více jsem v tom pokračovala, tím víc se mi ošklivilo muset říkat něco o sobě, až jsem se konečně rozhodla, že v budoucnu už nebudu vysvětlovat, jak vše začalo, abych se vyhnula mluvení o sobě. Myslím, že se o tom mohou dozvědět od ostatních. Pokud jsou jen zvědaví, nebudu uspokojovat jejich zvědavost. Chtějí-li číst, protože věří, Bůh je osvítí. Nechci být svým vlastním svědkem, všechno ponechám v rukou Božích. On dělá nemožné možným, proto budu od nynějška jen Jeho tužkou a papírem, Jeho sekretářka, sekretářka, kterou učí, jak Ho milovat a zapisovat Jeho slova. Budu Jeho tabulkou.)

Ano, buď Mou tabulkou a nech Mě do tebe vrýt Své Slovo. Buď však měkká, aby se do tebe Mé Slovo vrylo hluboce.

(Zapomněla jsem se a jen tak jsem seděla na podlaze. Podíval se na mě, aby mě upomenul. Okamžitě jsem si klekla.)

Miluji tě, Vassulo, společně, ty a Já, sdílíme Můj Kříž. 

Naslouchej Mi, Vassulo. Jsi milovaná Mé Duše, ještě jsi to nepochopila? Vnímej, vnímej, jak tě Já, tvůj Bůh, miluji, Mé dítě, Má milovaná nevěsto.

(Cítila jsem, jak mě Ježíš zahaluje do Sebe.)

Poslouchej, Vassulo, celá nebesa odrážejí Můj křik, Mé přání je neochvějné, muselo dospět k vašim uším. Přeji si poddajnost, neboť jak se můžete sjednotit, když jste nepoddajní? Přeji si sjednotit Svou Církev, budete Mě vnímat a naslouchat Mému Hlasu?

Můj Bože, proč nedáš o Svém poselství vědět hlavám církve?

Dám, dcero. Zkrášluj Mou Církev. Miluj Mě. Církev ožije!

(Uviděla jsem velice krásný obraz Ježíše, vznešeného, oslaveného a překrásného, vítězného jako nějaký Král. Dával mi znamení Svou pozvednutou Rukou a Svými zvednutými Prsty. Bylo to, jako by mi dával znamení VÍTĚZSTVÍ.)