Jsem to Já, kdo rozpoutává větry a mořské bouře

11. dubna 2011

Kdyby Pán neopravil Sám Svůj Dům, nepracovali by dělníci zbytečně? Ale já spoléhám na Tvoje Přislíbení, kéž všechny útrapy, které neseme, Ti přinášejí Slávu...

Má Vassulo, Moje nejdražší, Má Ústa hlásají Pravdu, pouze Pravdu. Když jsem tě určil pro toto dílo, a tak tě povolal, aby ses vzchopila, nenaplnil jsem tvá ústa olejem pomazání? Nenaplnil jsem svět plody? Nepozvedl jsem mrtvé k životu?

Řekl jsem: „Pozvednu mrtvoly a země přízraků dá zrození novému životu ve Mně. Nevšímej si hněvu a nespravedlnosti, kterou na tebe toto pokolení vrhá. Země už je v rozkladu a všichni obyvatelé země draze platí za své zločiny. Bída, které čelí východ, stráví jejich pýchu a vinu. Prudký poryv, tak prudký jako hurikán, je spálí. Budou pykat za každý svůj zločin a budou se učit žít bezúhonně.

Jsem to Já, kdo rozpoutává větry a mořské bouře, které na moři vzdouvají vlny. Vassulo, dovol Mi říci Ti toto: Jsi Mé potěšení a Má oběť, neboť jsem tě vystavil těm, kteří pozvedají své hlasy s chválou,¹ ale ve skutečnosti to tak nemyslí. Z paláců, ve kterých žijí, zazněl nelítostný rozsudek, v jejich očích ani v jejich srdcích není světlo spravedlnosti, ale onen den přijde, kdy je zasáhne taková výčitka, jaké nezakusili ode dne svého narození.

Věříš, Mé dítě, že jsem tam nebyl, když s krajní arogancí a jiskrami zloby sršícími z jejich očí strhávali Mou úrodnou vinnou révu? A dar, který jsem Já Sám formoval a ustanovil? Marnost! Zkorumpovaní a nemocní záští… Jak příhodně Duch Svatý promluvil, když řekl ústy proroka Izaiáše:

„Jdi k národům a říkej: Budete znovu a znovu poslouchat, ale nepochopíte, dívat se a dívat ale nic neuvidíte, neboť srdce tohoto národa je jako srdce z kamene. Jejich uši jsou hluché k slyšení a zavřeli své oči ze strachu, aby jimi neviděli, své uši, aby jimi neslyšeli…“

Pochopte tedy, že tato spása přicházející ode Mne byla seslána lidem prostého srdce, ubožákům a těm, kterými vaše společnost opovrhuje, poníženým, aby byli potrestáni mocní a pyšní. Tví žalobci jsou Mými žalobci. Ti, kdo tě napadají, napadají Mě.

Prolom tedy své ticho a braň Mě. Vydej svůj rozsudek a nedovol jim, aby se na Mě pásli (svou škodolibostí).

Vassiliki, nedělej si o sebe starosti. Tvá Svatá Matka je ti dnes po boku více, než kdy předtím, proto buď laskavého srdce, neboť šťastný je člověk, který ztratí svůj život pro Mě! Šťastná jsi, duše, že jsi zakusila Mé Utrpení a ony trny, hřeby, ale nade vše ono kopí! Tyto hříšné ruce, které se tě chtěly zbavit, budou trpět, až zjistí, koho pronásledovaly, a toho Dne se budou chvět strachy! Prolévají Mou Krev jako řeky.

Zůstaň odevzdaná, Vassulo, a okrášli Mou Hlavu ozdobami lásky a slávy. Ujišťuj ty, kdo mají pochybnosti. Já jsem Pán, který pokárá tvé žalobce. My, nás? IC

(Později:) 

Já jsem. Malí i velcí podléhají Mé Moci a Mé nadvládě. Proto se Mé dítě nikdy neboj, neboť Já jsem ti vždy po boku. Miluj Mě, Já Ježíš ti žehnám. Já jsem.