Četli Písma se zastřenýma očima

23. září 2005

Tvá láska k člověku je absolutně šílená, Tvá nesmírná shovívavost, kterou máš k nám, poskvrněným hříchem, je nepochopitelná. Jak někdo může tvrdit, že plně pronikl Tvou dobrotu? Bylo by to, jako by chtěl uchopit mlhu nebo světlo, které jsou nehmotné, do svých rukou…

Na začátku, kdy jsi mi ukázal moji duši, kdo skutečně jsem, malomocná skrývající se v houštině, neobviňoval jsi mě, místo toho jsi mě požádal o přátelství. Pokoušel ses ospravedlnit mou ubohost slovy:

„To proto, že nebylo nikoho, kdo by ti byl nablízku a učil tě?“¹

Má ubohost přitáhla Tvé Milosrdenství, moje ožebračená a nahá duše přitáhla Tvoji náklonnost a Tvé odpuštění, Svatý Boží, má touha být spasena roztrhla Tvé Srdce, z Něhož zazněla slova:

„Už déle nevydržím pohled na Svoji květinu v tomto stavu!“

Tvá slova milosrdenství dopadla jako ranní rosa na moji nahou duši.

„Přivedu tě k pokání a k věčnému životu ve Mně, jestli si to také přeješ.“ 

Tato slova jsi mi šeptal do ucha a tak to všechno začalo…

A ty ses zřekla své vlastní vůle pro Mě a to tě zachránilo… Jestliže někdo není připoutaný ke Mně, ale ke světu, tak Mě nikdy nenalezne…

Zřekněte se své vůle a vášní tohoto světa a pojďte, abyste Mě vlastnili. Neboť když Mě budete vlastnit, tak vytvoříme svazek pokoje, který bude trvat navěky. Přišel jsem k tobě, Má Vassulo, a uzdravil jsem tě. Dovolil jsem ti kráčet po safírech, abych tě vedl do Mého Království. Volám každého k Sobě před tím, než Má odplata přijde na tento svět. Tyto dny se blíží, protože už nemohu déle snášet ² toto odpadlictví. Když se bude svět chvět, tak vězte, že je to pouze začátek toho, co dopadne na tuto zlou generaci. Sestoupil jsem do tohoto rozlehlého hřbitova, procházím mezi hroby, abych vás vzkřísil. Volal jsem k hrobům, aby se otevřely a stalo se. Vzkříšení a obnovení Mých synů a dcer bylo darem Mé Lásky. Má horoucí touha vzkřísit je Mne přinutila sestoupit do hrobů a než jste to pochopili, tak jsem pozvedl mrtvé z hrobů a objal je: „To je Můj dar tobě, která bys měla zůstat stálá. Ti, kdo zůstanou zbožní, obdrží Mé požehnání jako odměnu. Teď jdi a hlásej od rozbřesku Moji Lásku…“

Dcero, nikomu jsem nikdy nenutil Svůj Zákon nebo Svoji Přítomnost. Přišel jsem jako upomínka, abych učinil pořádek v tomto chaosu. A přes všechny Mé viditelné zázraky a znamení, přes všechna Má opakující se volání, přes všechny zjevné milosti a dary, které Můj Svatý Duch rozděluje celému lidstvu, přes všechny Mé Ódy vám, generace, přes všechny Mé Milosrdné doteky, jsem jako odpověď obdržel nezájem, pronásledování a nevěru, od některých výsměch a úmyslné odmítání Mého volání k pokání. Plivou na Má požehnání. Krmeni klatbami, vidí vzkříšení, která jsem vykonal před jejich očima a přijímají je s opovržením nebo je přinejmenším ignorují: čtou Písma se zastřenýma očima.

Dcero, varoval jsem je před pohromami, které dopadnou na tuto zemi, kvůli jejich hříchům, před pohromami, které se skutečně staly a oni stále váhají ve své nevěře, že toto všechno je vyvoláno jimi a nikoliv přírodou… Když jsem tehdy řekl, že se zatřese země a vychýlí ze své osy³ a ostrovy se pohnou ze svého místa, tak mi nikdo nevěřil. Nikdo nenaslouchal. Nedali si ode Mě poradit. Odvrhli všechna Má varování. Když vám dnes řeknu, že pro zkaženost a odpadlictví této generace, je v ohrožení vesmír, tak mi stále nebudou věřit. Když uvidí, jak je země, kterou jsem stvořil, rozpolcena a roztrhána na kusy, tak se budou tyto umíněné duše chvět strachy. Potopa⁴ bude ničím ve srovnání se zkázou, kterou Můj Oheň způsobí tomuto světu. Z nitra země bude chrlit Oheň a z trhlin naplněných tekoucím Ohněm se budou tvořit řeky, řeky Ohně, které se vzedmou a rozšíří do každého města, zapalujíc svět. Klatby, které jste uvrhli na Mé vyslance, dopadnou všechny zpět na vaše hlavy. Ještě přidávám Své Požehnání tobě, Má Vassulo, požehnání, které ti    on   ⁵ odmítl dát. IC