Buď atletkou

7. ledna 2002

dávám ti Svůj pokoj, Moje květino; chceš Mi něco říct?

Ano, Ježíši, chtěla bych Ti něco říct; Jsem Tvůj atlet?¹ Prosím, nenech bez povšimnutí mou otázku;

neponechám tvou otázku bez povšimnutí; z tvých slov je zřejmé, že jsi konečně pochopila, že jsem tě skutečně zapojil do bitvy; ano, ty jsi Můj atlet a Já jsem tvůj Trenér; copak jsem tě netrénoval, abys jím byla?

Nechej mě tedy být atletem neochabující horlivosti pro Tvůj Dům;

pak ať tedy zní Má Slova z tvých úst nejen pro tuto generaci, ale i pro ty, které přijdou; Má Slova zastaví drzé, učence a bezbožné projevy všech těch, kteří Mě do tohoto dne neobjevili a nadále spoléhají na svou vlastní sílu; to, že mluví učeně, je nepozvedne ke skrytým tajemstvím Ducha Svatého!

ach, Vassulo, Má dcero, vidíš? není lehké nést Kříž Jednoty; z někoho jsem musel udělat atleta, který se Mnou poběží a oddělí se od všech věcí tohoto světa, které by byly zbytečnou zátěží v tomto závodě; formoval jsem tě, aby ses stala atletem, abys byla schopna odevzdat své srdce i mysl tomu, abys se Mnou udržela krok a nezůstávala pozadu;

jednou jsem se zeptal: „kdo bude snášet bolest, pomluvy, nezdar, plivance a pronásledování? kdo bude neúnavně přinášet Mému lidu, Mé Církvi, všechno Poznání, které obdrží od Svaté Moudrosti a které bude pro každého dostupné? kdo bude plnit Mou Vůli a Má Přikázání, rozliší lež od pravdy a co je správné od mylného? kdo se bude chovat stejně, jako bych se choval Já, a podřídí se všem Mým příkazům? kdo bude předávat důstojně a přitažlivě Má Slova, aby zapálil srdce Mého lidu? kdo bude trpělivě snášet každé soužení a každou ránu při vydávání svědectví o mystické jednotě mezi Mnou a Mým stvořením? potřeboval jsem najít chudou duši, slabou a křehkou, aby toto všechno vydržela a splnila; v takovéto chudobě naleznu dostatečně velkou šířku a délku, výšku a hloubku, abych ji naplnil Svým nesmírným Bohatstvím; v její slabosti budu její nevyčerpatelnou Silou a Královskou Autoritou; v její křehkosti budu její nevýslovnou Velkorysostí;“

tak jsem se ve Své milostivé blahosklonnosti rozhodl, že vyvolím tebe, abych tě trénoval a udělal z tebe atleta; nyní cítím zadostiučinění, když tě vidím dychtivou dělat Mi radost tvou ochotou jít na bitevní pole, vždy přijít a spontánně Mě kdykoliv hledat; Já jsem tvůj Bratr, člen tvé rodiny; Já, který jsem oslnivé světlo Otcovy slávy a dokonalá kopie Jeho božské podstaty, ti žehnám;

Pane, Tvými návštěvami jsem byla vzkříšena, a já vzdávám chválu Tvému nekonečnému Milosrdenství; ale Pane, mám ještě další otázku:

Ty říkáš, že skrze má ústa se Tvé Slovo rozezní a promění mnohé; jak je možné, že i když Tvé Slovo pronáším s takovým zápalem, má někdy tak malý účinek? i když pochází od Samotného Boha a naplňuje mé srdce božskou Láskou, tak se nedotýká každého? ano, jsou i duše, ke kterým Tvé Slovo neproniká, a ony zůstávají lhostejné; běží snad Tvůj atlet nadarmo?

Mé rty jsou dychtivé hlásat Tvou spravedlnost a Tvé divy, doufala jsem, že Ti lidé porozumí a přijmou Tvá Slova, což by pro Tebe byla útěcha, vyvedlo by Tě to z Getseman, mohl by ses nadechnout čerstvého vzduchu a odpočinul by sis od hořkosti a utrpení zahrady Getsemanské;

Někdy mám pocit, že Tě Tvůj atlet zklamal a jeho úsilí přišlo vniveč; ze všech svých sil se snažím poslechnout Tvůj Příkaz oživit, zkrášlit a sjednotit Církev, znovu vystavět Dům Boží mocí Svatého Ducha; pokouším se věrně naplňovat Tvůj Příkaz, ale vypadá to, že po tolikeré dřině a ohromném úsilí, kdy byla opravena část zdi Božího Domu, hle, běda, kdo se to na nás řítí? utlačovatelé; krutí utlačovatelé přichází v noci, aby jediným úderem zničili právě postavenou zeď; vystavují na odiv všechny své symboly, aby demonstrovali svou moc, plazí se jako hadi a pracují na svém díle; byla všechna ta námaha a prolitá krev marná?

Jestliže si démoni nevybrali lidi, aby skrze ně uskutečnili své zlé úmysly, kdo je potom ten, kdo nařídil těmto lidem páchat tyto ohavné zločiny s tak ďábelskou zběsilostí?

Řekni mi, Bože, Svrchovaný Panovníku, dělala jsem to, co jsi po mně chtěl? udělala jsem vůbec něco, co by bylo hodno Tvé slávy? co když se zabývám věcmi, které nemají žádný smysl? Pokročilo se aspoň o píď v otázce jednoty? Přijala jsem od Tebe spoustu milostí, udělala jsem vůbec něco, co by bylo hodno Tvé slávy? nebo se motám v kruhu? obdaroval jsi mého ducha darem proroctví, a co jsem Ti dala já, můj Pane, za vše, čím jsi ve Své nezměrné Lásce zkrášlil moji duši?

Co jsem zanedbala?

Dosazuješ na trůny krále a je o Tobě známo, že když zpychnou kvůli moci, která jim byla svěřena, tak je spoutáš řetězy a uvězníš v poutech úzkostí;

Já jsem svědek a mohu dosvědčit, že jsem viděla padnout skvělé muže, když Ti nebyli ochotni naslouchat; Tvá božská spravedlnost na ně dopadla jako zničující úder blesku, aby zničila je a jejich pýchu; avšak ve Své Milosti jsi jim neváhal několikrát ukázat všechny hříchy, kterých se dopustili ve své pýše;

Napřed jsem trpěla, když jsem se učila nevzdalovat se od Tebe, později jsem trpěla, když jsem viděla, jak jsi urážen arogancí lidí, a nyní znovu trpím při pohledu na naprostý nezájem, který je odpovědí na Tvé Milosrdné Volání; Utrpení se stalo mým denním chlebem…

dal jsem ti Zdroj² proroctví a Jeho nauka a dobrá rada tě přivedly k tomu, abys Mi darovala své srdce a svou vůli; tyto dvě věci Mi stačí; a co se týče tvých pádů a nedostatků, doplnil jsem, čeho se ti nedostávalo, a Má nezměrná láska k tobě Mě přinutila, abych se Sám postaral o to, co jsi nezvládla udělat; s otcovskou Slitovností shlížím na všechny tvé nedokonalosti způsobem, jakým se otec dívá na nedokonalosti vlastního dítěte: se soucitem, vždy připraven citlivě pomoci, něžně šeptám slova lásky, abych tě neodehnal, a znovu ti ukazuji, jak Mi na tobě záleží a jak stojím o tvé pokroky;

co se týče utrpení, které prožíváš kvůli Mé Církvi a kvůli Mně, Má sestro, Má katedrálo, nezoufej; mrknutím oka znovu vybuduji, co se zhroutilo; jakmile jsem ti ukázal Svůj Kalich a pokynul jsem ti, abys Mě následovala, tak jsem tě oděl do Svého Roucha, obdařil tě Svým zjevením a svěřil ti Své Slovo;

ach, potěšení Otce, ty, která jsi měla být vržena do údolí, moří a hor! stvořena k tomuto účelu, šlapat po pyšných a povýšených, po halasu jejich hýření a umlčet je; když jsem ti ukázal Svůj Kalich, napřímila ses a řekla: „Ježíši, dovol mi napít se z Něho, neboť Ti nabízím vše, co by Ti mohlo přinést útěchu;“ a Já, pohnut a potěšen tvou nabídkou, jsem se k tobě naklonil a objal tě; objímal jsem v Náručí drobný narcis;³ sotva narozenou a sotva uzdravenou ze své nemoci, přesto ryzí srdce; tvá křehkost Mě vícekrát dojala k slzám a více než kdokoliv na celém světě! sotva ses narodila a už ses vzdávala své vůle a nabízela Mi duši a tělo bez omezení; k tomu jsi ještě odvážně vztahovala své malé ručky k Mému Kalichu, vrhla ses k Mému Oltáři, abys Ho pozvedla ke svým rtům a pila z Něj!

když jsem viděl, s jakou rozhodností a nasazením běžíš k Oltáři, tak z nebe zazněl hlasitý zpěv: „Aleluja! sláva našemu Pánu, který ji přemohl!“ potom jsem pozvedl Kalich ke tvým rtům, abys z Něho ochutnala, ale nevypila Ho do dna; řekl jsem: „přiveď Můj lid ke Mně a shromáždi jej kolem jednoho Oltáře; hlásej poslušnost víry všem národům ke slávě Mého Jména; ukaž jim, jak absurdní je setrvávat v rozdělení; vždy budu po tvém boku;“

Vzdávám Ti díky, můj Pane,
za Tvou Lásku a Věrnost;

Já vzbuzuji lásku; v Nádvořích Mého Domu můžeš zůstat navěky; zde vládnu Majestátně a vznešeným způsobem jednám se Svými hosty jako přítel a stále jim radím, kterým směrem se mají vydat, a takto je vedu tam, kde je chci mít…

buď silná a nebojácného srdce, Má atletko;