Buď atletkou

7. ledna 2002

Dávám ti Svůj pokoj, Moje květino. Chceš Mi něco říct?

Ano, Ježíši, chci Ti něco říct. Jsem Tvou atletkou?¹ Prosím, nenechej bez povšimnutí mou otázku.

Neponechám tvou otázku bez povšimnutí. Z tvého vyjádření jsem poznal, že jsi konečně pochopila, že jsem tě skutečně zapojil do bitvy. Ano, ty jsi Má atletka. Já jsem tvůj trenér a trénoval jsem tě, abys jí byla, je tomu tak?

Nechej mě tedy být atletkou nespoutané horlivosti pro Tvůj Dům.

Ať je to tedy tak, že z tvých úst nyní budou znít Má Slova a budou pro příští generace. Moje Slova zastaví nestoudné, učené a bezbožné výroky všech těch, kteří Mě do tohoto dne neobjevili, ale spoléhají na svou vlastní sílu. Jen proto, že mluví jako řečníci, neznamená, že je to pozvedne k skrytým tajemstvím Ducha Svatého!

Ach Vassulo, Moje dcero, vidíš, že to není lehké břemeno nést Kříž Jednoty. Z někoho jsem musel udělat atleta, který se Mnou poběží a odepře si všechny přitažlivé věci, které by zdržely tento závod. Učinil jsem z tebe atleta, abych ti umožnil oddat tvé srdce a mysl tomu, aby udržely krok se Mnou, a ne aby tvé nohy postupovaly pomalu.

Kdysi jsem se zeptal: "Kdo může snést bolest, pomluvu, nezdar, plivance a pronásledování? Kdo chce dodávat Mému lidu, Mé Církvi neúnavně celé Poznání, které obdrží od Svaté Moudrosti, a být zároveň pro každého dostupný? Kdo bude poslouchat Mou Vůli a Má Přikázání a rozliší lež od pravdy a co je správné od mylného? Kdo se vydá, jako jsem vydal Já Sebe, a podřídí se Mým mnohým rozkazům? Kdo bude kázat královským a melodickým hlasem Má Slova a roznítí srdce Mého lidu? A kdo bude trpělivě snášet každé soužení a každou ránu při vydávání svědectví a v mystické jednotě mezi Mnou a Mými tvory? Potřeboval bych najít ožebračenou duši, slabou a křehkou, aby toto všechno vydržela a splnila. V tomto druhu chudoby naleznu šířku a délku, výšku a hloubku, abych tento širý prostor naplnil Svým nesmírným bohatstvím. V její slabosti budu její nepřebernou silou a královskou autoritou. V její křehkosti budu její nevýslovnou velkorysostí."

Tak jsem tě ráčil v Mé laskavé blahosklonnosti zvolit, cvičit tě a formovat v atleta. Nyní cítím zadostiučinění, když tě vidím dychtivou udělat Mi radost tím, jak jsi ochotná jít na bitevní pole, vždy přijít a spontánně Mě kdykoliv hledat. Jsem tvůj Bratr, člen tvé rodiny. Já, který jsem oslnivé světlo Otcovy slávy a dokonalá kopie jeho božské podstaty, ti žehnám.

Pane, Tvůj příchod mne znovu oživil a já vzdávám chválu Tvé nekonečné milosti. Ale Pane, mám ještě další otázku:

Ty říkáš, že skrze má ústa se Tvé Slovo rozezní a promění mnohé. Jak je možné, že i když Tvé Slovo pronáším s takovým zápalem, má někdy tak malý účinek? Vždyť vychází ze Samotného Božství, naplňuje mé srdce božskou Láskou a nedotkne se každého? Ano, dokonce jsou zde duše, které se nezdají být proniknuty Tvým Slovem, ale zůstávají lhostejné. Běží snad Tvůj atlet nadarmo?

Mé rty jsou dychtivé hlásat Tvou spravedlnost a Tvé divy. Doufala jsem, že se Ti dostane pochopení, které Tě utěší, vyvede Tě z Getseman a umožní Ti nadechnout se čerstvého vzduchu namísto hořkého a mučivého vzduchu zahrady olivetské.

Někdy se cítím, jako by Tvůj atlet selhal a mnoho jeho dřiny bylo marné. Namáhám se a stravuji se Tvými Pokyny, které mají oživit, okrášlit a sjednotit Církev, znovu vystavět budovu Církve mocí Svatého Ducha. Pokouším se věrně následovat Příkazy, které mi uděluješ, ale zdá se, že po tolikerém boji a veškerém úsilí přetvořit část zdi celé stavby, hle, kdo jde vstříc? Utiskovatelé. V noci se objevují utlačovatelé, aby jedinou ranou zničili čerstvě vystavěnou stěnu. Mají vystaveny na odiv symboly své moci, aby demonstrovaly jejich autoritu. Plazí se jako hadi a škodí. Byl všechen pot a prolitá krev těchto let marná?

Jestliže si démoni nevybrali lidi, aby skrze ně uskutečnili své zlé podvody, kdo je potom ten, kdo diktuje těmto lidem jejich ohavné zločiny a tyto zběsilé ďábelské skutky?

Řekni mi Pane a Svrchovaný Vládce, naplnila jsem Tvé požadavky? Jsou v mém konání patrné skutky, které jsou Tě hodny a mohou Tě oslavit? Zaměstnávají se snad mé oči pošetilostmi? Pokročila jednota alespoň o píď a spatřila kousek světla? Se všemi milostmi, které jsem od Tebe přijala, vykonala jsem vůbec něco k Tvé cti a slávě? Nebo jen běžím naprázdno? Obdaroval jsi mého ducha darem proroctví a co jsem Ti já dala na oplátku, můj Pane, za vše, čím jsi mne okrášlil Svou mocnou láskou?

Co jsem zanedbala?

Dosazuješ na trůny krále a je o Tobě známo, že když zpychnou svou neomezenou vládou, pak je spoutáš řetězy a uvězníš v poutech úzkostí.

Jsem svědek a mohu dosvědčit, že jsem viděla padnout skvělé muže, když Ti nenaslouchali. Tvá božská spravedlnost na ně dopadla jako zničující blesk, aby je zničila spolu s jejich pýchou. Avšak ve Své Milosti jsi jim neváhal několikrát ukázat vše, čeho se dopustili, všechny jejich hříchy pýchy.

V dřívější době jsem strádala a s námahou se učila, jak od Tebe nezabloudit, později jsem trpěla, když jsem viděla, jak jsi arogantně urážen, a nyní znovu trpím a sleduji tolikerý nezájem, který je odpovědí na Tvé Milosrdné Volání. Utrpení se stalo mým denním chlebem ....

Dal jsem ti pramen proroctví² a skrze Jeho poučování a dobré vedení jsi Mi darovala své srdce a svou vůli. Tyto dvě věci Mi stačí. Neboť tvé selhání a nedostatky jsem doplnil, kdekoliv jsi pochybila. Má nezměrná láska k tobě Mě zavazuje, abych se Sám postaral o tvé nevěrnosti. Svou otcovskou Milostí shlížím na všechny tvé nedbalosti tak, jak by otec dohlížel na nedbalosti vlastního dítka: se soucitem a stále připraven něžně pomoci. Šeptám něžná slůvka lásky, abych tě neodehnal, a znovu ti ukazuji, jak tě mám rád a jak stojím o tvoje pokroky.

Má sestro, Můj chráme, nezoufej si pro trápení, která snášíš pro Mou Církev a pro Mne Samého. Jediným pohledem znovu vybuduji, co se zhroutilo. Ukázal jsem ti Svůj Kalich, pozval jsem tě, abys Mě následovala, oděl jsem tě do Svého Roucha, obdařil jsem tě Svým Zjevením a svěřil jsem ti Své Slovo.

Ó, potěšení Otce, jenž bylo téměř vyvrženo do údolí, moří a hor, které byly stvořeny pro tento účel - zašlapat pyšné a opovážlivé, aby zmlkli ve své prostopášnosti. Když jsem ti ukázal Svůj Kalich, tys povstala a řekla: "Ježíši, dovol mi napít se z Něho, neboť Ti nabízím vše, co by Ti mohlo přinést útěchu." A Já, pohnut a potěšen tvou nabídkou, jsem se k tobě naklonil a objal tě. Objímal jsem v náručí drobný narcis,³ sotva narozený a ještě churavějící, ale přece již celé srdce. Tvá křehkost Mě dojala k slzám víc, než kdokoli jiný na celém světě! Byla jsi tu, sotva narozená a už jsi potlačovala svou vůli, nabízejíc Mi svou vůli i tělo bez omezení a kromě toho jsi odvážně vztahovala své malé ručky k Mému Kalichu. Přinášela jsi sama sebe na Oltář, abys tento Kalich pozvedla a napila se z Něho!

Když jsem tě uviděl, jak rozhodně a s odhodláním běžíš k Oltáři, z nebe se ozval ohromný hlas, který zpíval: "Aleluja! Sláva našemu Pánu, který ji zcela ovládl!" Potom jsem pozvedl Kalich ke tvým rtům a přiměl jsem tě ochutnat Jej, ale nikoli vyprázdnit Jeho obsah. Řekl jsem: "Přiveď Můj lid ke Mně a spoj jej kolem Mého Oltáře. Kaž poslušnost víry všem národům ke slávě Mého Jména. Ukaž jim, jak absurdní je zůstávat rozděleni. Vždy budu po tvém boku."

Vzdávám Ti díky, můj Pane,
pro Tvou Lásku a Věrnost.

Vzbuzuji lásku. V Nádvořích Mého Domu smíš zůstat navěky. Zde vládnu Svou Mocí. Svrchovaným způsobem se Sebou usmiřuji Své návštěvníky, stále usměrňuji jejich cestu a takto vedu jejich kroky na místa, která jsem určil …

Buď silná a tvé srdce ať je statečné, Má atletko.