Buď heroldem a apoštolem Našeho Trojjediného Božství
19. října 1998
Pane, pomoz mi ve všem,
pomoz mi konat pokání za Tvůj lid, za Tvou Církev,
přinášet oběti, modlitby,
které budou jako kadidlo stoupat k nebi
a budou jako chlácholivá vůně pro Otce,
posvátný olej pro Syna
a zasvěcení Svatému Duchu.
Ó Svatá Trojice, krajkoví mé duše,
nejvznešenější ozdobo mého srdce,
embléme mé mysli, zvuku hlasu,
stráži mého bytí,
co ještě bych mohla říci a pořád by to nebylo dost?
Sami jsme ohraničili Své území, v Naší jedné Podstatě a jedné Moci a jednom Poznání jsme jeden Bůh, ano, s jednou Vůlí a jednou Vládou jsme ohraničili Svůj majetek, abychom mu dali jazyk učedníka a pomazali Naše Božské Dílo.
Ve Své Moci jsme se do tebe vlili jako oživující tekutina, jako slunce, které září na jaře, jsme tě osvěcovali, abychom opevnili Své město a svatyni dřív, než s tebou budou zle nakládat tvoji utlačovatelé.
Ve Svém Vědění jsme se ti zjevili a dávali se ti poznat, učili jsme tě a skrze tebe jiné o poznání, které přijali moudří.
Oslavo Našeho Milosrdenství! Potěšení Naší Trojjediné Svatosti, buď zakotvena v Naší Vůli a buď jako vonná ratolest v létě, abys dál ukazovala Pravdu a lépe vysvětlovala Zjevení, jichž se ti dostalo.
Zalijeme tě Svým Světlem kvůli lepšímu chápání Našeho Slova tím, že vtiskneme Náš Božský Obraz do každého tobě daného slova. Naše vznešenost doplní všechno, co ti dosud chybí. "Pak jako olivovník obtěžkaný plody, jako nádoba z ryzího zlata posázená všemi druhy drahokamů" budeš s důstojností usmiřovat v této hodině bolestného odpadlictví a jako zpěváci zpívající chvály, tak Nás bude tvůj křehký hlas snažně prosit Našimi pojmy, Naším chápáním a dle Naší Vůle. Ve Své královské přebohaté štědrosti jsme ve Svém náručí obdařili tvé srdce Moudrostí, aby byla předána tomuto pokolení a aby z Ní mělo užitek.
Proto, maličká, kráčej dál po stezce, která je pro tebe posázená safíry, a buď hlasatelem a apoštolem Našeho Trojjediného Božství. Osévej každou zemi, aby se Naše Království rozprostíralo od moře k moři. Hory a kopce se hluboce skloní před Naší zachraňující spravedlností a ve Své Moci povoláme k bytí věci, které nejsou, stejně jako ty, které jsou.
Já jsem Život a Vzkříšení, který přivádí mrtvé k životu. Zůstaň Mi oddaná a vzkvétej, nikdy se netrap, buď jako růže, která roste na břehu vodního toku, buď požehnaná a vydávej svému Spasiteli sladkou vůni jako kadidlo, rozšiřuj svou vůni spolu s Mou v Mém Domě, opájej Mou rodinu k obrácení a v jedno srdce.
Budu tě chránit před zuřivostí a žárlivostí. Říkej: "Všechna Díla Pána jsou dobrá a všechno, co je potřebné, opatří včas." Ano, veleb Má Díla a buď tak Mým Rájem, Paraskevi 'µou'.
Ó Pane,
dej, ať ve své mysli zachovám Tvá Naučení
a nedovol zapomnětlivosti,
aby mě připravila o to lepší,
co je ve mně!
Zpevni mé nohy, Slavný Pane,
a udržuj mě bdělou a ve Tvé Službě ...
Mé dítě, Moudrost osvětlila tvou duši jako sladký plamen, neustále ti vyjevuje Naše tajemství, ale také Nás Samé takovým způsobem, aby oživila tuto generaci, osvěžila ji tak, aby vrostla do Naší nádhery a zasloužila si vejít do Ráje.
Z Naší Vlastní svobodné Vůle, v Naší Trojičné Slávě, tolik Nás těšilo se s tebou důvěrně spřátelit a vylévat na tebe v hojnosti proudy slastí a útěchy. My jsme ti zjevili něco, nač Má Církev zapomněla: tuto překypující sladkost, ano! Božskou sladkost Všemohoucího Boha, která přitahuje myriády andělů kolem Mého Trůnu, bezpočet duší, aby Mě uctívaly a radovaly se z této nebeské hostiny. V Naší nevýslovné sladkosti objímáme celé Nebe.
Má Církev zapomněla, ba zanedbala Mne, Má Vlastní Choť .... zůstává nahá a nejeví žádný zájem o Mou Božskou sladkost. "Jak je to možné, Má Nevěsto, že ses ode Mne odvrátila, když jsem ti otevřel Své Srdce, abych s tebou hovořil? Mé Srdce je naplněné nevýslovnou sladkostí, ale ty jsi nepochopila, co ke Mně přitahuje Mé tvorstvo ...."
Má důvěrná společnice, odvrať oči od svého okolí a ve svaté kontemplaci zaměř svůj zrak, svou mysl a svou duši ve svatém rozjímání na Mé Srdce a dovol Mi pokračovat s tebou v našem sladkém a důvěrném rozhovoru.
Život velkoryse věnovaný Mně z tvého svobodného rozhodnutí okouzluje Mne, tvého Božského Společníka. K slzám Mě dojímá život, který trpí urážkami a pomluvami kvůli Mně. Radosti Mého Srdce, ještě pořád jsi plně nepochopila, jak jsem se ve Své horoucí lásce k tobě s tebou nerozlučně spojil, aby ses se Mnou stala jedním duchem. Zůstávej v Mém Pokoji. Má věrná Láska tě nikdy neopustí.
Ach, můj Králi,
mé srdce je dojaté Tvým vznešeným tématem,
opojené, když mě oslovíš.
Milost je nade mnou jako jitřní rosa,
halí mě ve Svém mocném objetí,
mou tvrzí je Bůh Sám.
Bůh, který mě věrně miluje.
Vidíš, Má lásko, každá struktura spojená se Mnou roste ke svatosti a čistotě v Mém Božství. Proto jsi, Moje Vassulo, budována v posvátnou nádobu Mne obsahující, v čistý a svatý příbytek pro Naši Trojičnou Svatost, v Duchu, v němž bychom mohli kontemplovat Sami Sebe. Proto se raduj a buď šťastná před svým Ženichem, který je k tobě tak štědrý. Zůstaň bez poskvrny a Já tě nikdy nezklamu.
Teď, radosti-Mého-Srdce, se můžeš vrátit ke svým dalším povinnostem. Přijmi na čelo Polibek Božské Lásky od svého Spasitele.
Já, Ježíš Kristus, ti žehnám. Ic
| 
Sír 50,9-10
