Pokračování: Píseň Ducha Svatého (IV)
22. června 1998
(Pokračování)
pojď, dcero… Já jsem tvůj vnitřní Zdroj síly, jehož líbezné melodie, které ti zpívám, zaznívají v každém národě;
nenapsal jsem ti, Má holubičko, tisíce stran plných lásky, rad a poznání, abys byla schopna vysvětlovat Pravdu tomuto zuboženému pokolení? nenaplnil jsem tě, Má nevěsto, vhodnými slovy, abys odpověděla těm, kdo o tobě pochybují? jsem to Já, kdo ti dává dech, obmyta v Mém Světle; ve Mně se pohybuješ a jsi, a nikdy nepřestaneš být, neboť Má Velebnost přesahuje zemi a nebe a všechno, co je v nich;
pak z Mých Úst, plných milosti, vyvěrají bohatství a čest, jež obohacují všechny, kdo Mne milují; obohacuji je, aby Nás poznávali jako Trojjediného, přesto Jednoho v jednotě podstaty; citlivě je učí nebeským skutečnostem a pozvedají jejich ducha, aby se zabývali pouze nebeskými skutečnostmi;
byl jsem to Já, kdo stvořil tvé nitro2 a zformoval tě v lůně tvé matky; - a jak jsem se denně, opojený štěstím, díval na tvé kosti, jak nabývají tvaru a utvářejí se ve skrytosti, již jsem slavil naše zásnuby; říkám ti, že naleznu-li tvého ducha dychtivého a žíznivého po poznání Mne, Já, který od tvého narození tolik dychtím, abych tě vlastnil a zasnoubil si tě, budu k tobě spěchat na tvé první pozvání a označím tě na čele Svým ohnivým křestním polibkem, nebeským znamením naší svatební slavnosti; pak tě, Má milovaná, budu korunovat věncem z nejvonnějších květů, jejichž každý lístek představuje jednu z ctností;
Já jsem Brána, jíž vstupují ctnostní; a jak to zaručilo Mé slovo, oživím tvou lásku k evangeliu, aby se tvá horlivost šířit evangelium pokoje vyrovnala dychtivosti prvních apoštolů; a všude, kam půjdeš, zanecháš za sebou Mou vůni, která provoní národ za národem, neboť Já budu vždycky s tebou;
dám ti výsadu, abys rostla ve své lásce nejen k Nám, ale i ke svým bratřím a sestrám, takže Nám budeš zpívat žalm: „jak je dobré, jak je milé, když bratři všichni bydlí pospolu…“
stanu se tvým osobním Pomocníkem a Společníkem, stanu se i tvou rodinou, tvým bratrem, tvou sestrou; stanu se tvým doručitelem; stanu se tvým amen k Amen a tvou písní Tomu, který nyní zpívá tobě… zjevím ti, Má nevěsto, co ti tělo a krev nikdy zjevit nemohou: odhalím ti nejniternější část tvého srdce i hlubiny a mysl Boží;
milostivě ti prokážu Svou přízeň, když v tobě porostu, zatímco tebe budu umenšovat; bude se v tobě probouzet Úsvit, zatímco Noc v tobě bude umírat;
Já jsem Světlem tvé duše a krásný jako Parusie v tobě, budu zářit a slavnostně ustanovím, se všemi Svými anděly a svatými, Naší jednotu božské Lásky; budeme slavit naše zásnuby…
ve Mně se budeš těšit svobodě; beze Mne tvá duše zůstane zajatkyní a padne do nástrah zlého, který tě uvězní; nedívej se tedy na nikoho jiného, Má lásko, než na svého Boha třikrát Svatého; neměj potěšení v nikom jiném na zemi, ale jen v Tom, který tě napájí Životem ze Svých Pramenů; nestravuj se láskou k nikomu jinému na zemi než ke Králi králů, Prvnímu a Poslednímu, a k Jeho Domu;
a ty, Vassiliki, na kterou jsem se Já Sám snesl, a která jsi Mne na znamení lásky tak něžně a s tak vroucím citem přitiskla na svou tvář, jsi zvolala: „nalezla jsem Toho, kterého mé srdce miluje!“ pevně jsi Mne svírala, tiskla Mne na svou tvář a nechtěla Mě pustit, ale i Já jsem našel Svůj záhon vonného koření, lahodně vonící stráně; řekl jsem:
„dám ti dar Své Lásky,“ a Má slova jako kapky čisté myrhy kanula do tvých uší a otvírala je, aby byly schopny slyšet Mé touhy; „Já jsem tvůj Život; nech se řídit Mou milostí, od nynějška se nech řídit Mnou; ať jsou tvé rty jako lilie, které roní čistou myrhu; nevzdávej boj, Já budu s tebou; nes Kristův Kříž, buď do Něho zamilovaná, a Já budu s tebou; vlož svou důvěru v Boha a oslavuj Otcovo Jméno; povzbuzuj své pokolení, aby poznalo Otce; řekni jim, že je to něžný Otec a Bůh útěchy; šiř o Něm poznání a Já budu s tebou; řekni tomuto pokolení, že Jméno Toho, kdo je Amen, naplňuje veškerenstvo vůní nejjemnější a nejlahodnější; buď jako gazela a běž rychle nad roklinami, překračuj údolí s Naším Slovem, a Já budu s tebou; buď jako lilie čistotou svých úmyslů a nechej kanout čistou myrhu na Církev, kterou Kristus vykoupil Svou Vlastní Krví; nechť jednoho dne řekneme: jak líbezná je tvá vůně, sladší než všechna ostatní koření; a Já budu s tebou a budu stále vanout nad tebou, Má zahrado, abych všude kolem rozšířil tvou líbeznou vůni; buď zasazená do Mne a upevňuj svou víru silou Mé Moci, abys chápala šířku a délku, výšku a hloubku, až dosáhneš poznání Synovy Lásky, která přesahuje všechno poznání, abys byla naplněna naprostou plností Boha;“ to jsem ti řekl…
a nyní, Má nevěsto, zasnoubená Kristu a oděná do Krista, ozdobená Mým nevýslovným Světlem a zasazená do Mne jako královský drahokam, se vzchop, Já jsem s tebou, Já, tvůj opravdový Společník; křehká nevěsto Nejvyššího a Otce veškerenstva, Ženicha všech, uchovávej své myšlenky na Jeho Svrchovanost a Jeho Nádheru a živ se přímo z Jeho Úst tak, že přitiskneš svá ústa na Jeho, aby se ti dostalo vznešenosti Jeho Slova; proud Jeho Slova je sladší než nektar;
pevně se přitiskni na Ženichovu Hruď a budeš ve světě zářit jako jasná hvězda, protože budeš světu poskytovat Slovo Života; tvůj běh, Má milovaná neskončil, ale Já jsem s tebou, i když na tebe stále budou mířit ohnivé šípy, protože jsi ode Mne přijala Boží Slovo; buď smělá, neboť Já jsem tvou Zbrojí; pokračuj v šíření sladké vůně a poskytuj ji každému národu, aniž bys zapomínala, že Já jsem tvůj sladký Milovník, Pán Bůh, a že ty, kterou jsem stvořil k tomuto účelu, jsi Mou nevěstou, která nyní patří k Mému Královskému Dvoru;
Já jsem zjevením Syna a Syn je zjevením Otce; ve Své dokonalé moudrosti jsme tomuto i budoucím pokolením udělili rozličné projevy přízně jako nikdy předtím v dějinách; pro jejich spásu jsem povolal proroky, aby jim pomohli chápat a dosáhnout plného poznání Naší Božské Vůle; zcela jsem jim dal tebe, abys je napomínala touto Písní a pomohla jim, aby Nás chápali a poznávali a vstupovali na cestu spásy, kde je skryta plnost všech milostí;
všichni svatí a andělé nyní prohlašují jedním libým hlasem:
„děkujeme ti,
Nejsvětější a Klaněníhodná Trojice,
Věčná Moudrosti,
že v bezedné hlubině Své štědrosti
jste poskytli celému světu
svou Píseň Naděje a Lásky,
která byla napsána, aby mnoho lidí vedla
k Věčné Spáse;
mimořádnou milostí
jste připravili cestu,
provoněnou Svou sladkou vůní
a pokryli jste ji safíry,
aby ji každý následoval
a nalezl své nejrozkošnější spočinutí
ve Věčnosti;
a ve Vaší božské dobrotivosti
jste našli lék
na uzdravení tohoto pokolení;
Ó, Zdroji veškerenstva,
Láskyhodná Trojice,
veskrze klaněníhodný Ženichu,
ještě jednou jsi navštívil zemi,
abys mluvil ke Svým dětem
od srdce k srdci
a vylil na ně proud milostí
spolu s pomazaným a zářivým
poznáním Tebe;
Ty, Zářivé Božství,
jsi předvídal tento Svátek
dlouho před Svým stvořením;
ten den, kdy zahrneš přízní
svou milovanou,
povoláš Své stvoření,
od nejmenších k největším,
ke dni zásnub se Svým Božstvím,
kdy s nimi budeš v těchto dnech veselí
sdílet důvěrnější spojení,
budou do Tebe zasazeni
jako královský drahokam,
a Ty s nimi budeš rozmlouvat
v nitru jejich srdce;
ve Svém něžném Srdci
jsi předvídal,
že toto božské spojení
bude ryzí sladkostí,
protože budeš trávit
Svůj čas s nimi
a budeš mít účast na jejich životě
zatím ještě pozemském,
podobně, jako sdílíš Svou slávu se
Svými anděly;
ať se vzdává chvála a díky
klaněníhodné Trojici,
že zavlažuje Své květinové záhony,
a že posílá Své světlo široko daleko;
vzdáváme Ti díky, Bože,
když vypočítáváme Tvé divy;
abys dosáhl
hloubky lidské křehkosti,
opustil jsi Svůj Trůn
a odložil Svou královskou Korunu,
abys ozdobil Své tvorstvo
záplavou Své božské Lásky;
pak, opojen svou láskou k nim,
jsi dal Svého Svatého Ducha,
aby je přitahoval
do Tvé svatební komnaty
a na Tvé svatební lože
a spontánně je sjednocoval s Tebou;
Ó, Nejsvětější Trojice,
Poklade svatých a andělů,
jednou bude Tvé tvorstvo
Božskou Láskou vyvýšeno
a bude k Tobě volat:
„Kyrie eleison, Kyrie eleison…,“
zatímco Ty
budeš šeptat do jejich uší:
„protože jste uvítali
vnitřní osvobození,
nalezli jste v Mém objetí
duchovní oživení;“
Dárce Života
a Rozdělovateli nedocenitelných darů,
ve Své laskavosti
jsi povolal stejně chudé
jako bohaté,
aby se shromáždili
kolem Tvého Královského stolu
a nabídl jsi jim královskou Hostinu;
sláva buď Nejvyššímu,
zdroji nevýslovných rozkoší,
Zřídlu, které zúrodňuje zahrady;
Studnice Živé Vody,
Proudy věrné Lásky
vytékají z Tvého Srdce,
Milovníku lidstva,
Ženichu Svého tvorstva,
klaníme se Ti
a chválíme Tvé Svaté Jméno
Třikrát Svaté;
amen;
ano, Vassulo, celé nebe se raduje, protože jsme se ve Své milostivé blahosklonnosti smilovali nad tímto pokolením; Kristus řekl: „miluje-li Mě někdo, bude zachovávat Mé Slovo a Můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek;“ a tak to uděláme…
Ó, šťastné sémě! jestliže budete zaseti do Mne, vaší sklizní bude Ráj; když porostete ve Mně, vykvetete a vaše jarní kvítky, protože budou kvést v Samotném Jaru, provoní zemi, a země, znovu oživená vaší aromatickou vůní, vysloví své první slovo: „Otče!“ a bude zachráněna;
Získal jsi pro Sebe
toto mé vzpurné srdce.
Ve Své nezměrné štědrosti
a ve Své Lásce
jsi sevřel mé špinavé ruce do Svých,
přitáhl jsi mě blíž k Sobě a do Sebe
a vdechl jsi do mé duše nový život;
a křestním polibkem
jsi ukončil mou vzpouru;
Ó, nepopsatelná radosti mé duše,
navštívil jsi mne,
aniž ses odvážil ukázat mi
na počátku nesmírnost Své Lásky,
protože mé srdce bylo příliš malé,
než aby ji pojalo;
zdržel ses toho, abys mi úplně vyjevil
žár Své Lásky,
abych ve své lidské křehkosti neutekla;
ale pak, v přemíře Své Lásky,
ses se mnou zasnoubil…
Zasnoubil ses se mnou navzdory
Mé velké ubohosti a vině
a zcela jsi mě spojil
se Svou Trojjedinou Svatostí;
tento svobodný dar,
který jsi daroval ze Své Vlastní Vůle
a který jsi daroval tak nehodnému červu,
jako jsem já,
je mi dodnes záhadou…
Ó, Slunce mé duše,
Ty, který jsi mě tak citlivě
živil smetanou a medem,
jsi nyní zde
a ještě jednou navštěvuješ zemi,
ale země Ti znovu nedůvěřuje
a odmítá Tě uvítat;
Můj Milovaný sestoupil do Své zahrady
na záhon vonných koření,
aby pásl Své stádce v zahradách
a shromažďoval lilie;
Můj Milovaný přišel,
aby zavolal Své Vlastní Stádce
a shromáždil na polích lilie, které se
nestarají o nic jiného než o LÁSKU;
Přišel shromáždit Své lilie
pro Své Vlastní dobrotivé záměry.
Božská Moudrost navštívila zemi,
aby Svým Vlastním připomněla,
že je pouze jedna teologie,
a to kontemplace Tebe
ve Tvé Trojjediné Slávě;
Tak dovol, abych byla Tvou růží
bez trnů, nejrozkošnější Ženichu,
a Ty buď mou Živou Vodou;
tam můj stonek, vložený
do této Živé Vody, neodumře,
ale bude čerpat život a bude žít věčně,
protože budu ponořena
do Samotného Věčného Boha.
Má příjemná vůně ti udělila milost a dovolila ti kontemplovat Mou Svatou Tvář, která zazářila na tebe; ne, tato vzpomínka na Mou Svatou Tvář nikdy nevymizí z tvé paměti; přesahuji zemi i nebe Svou velebností a nádherou a Mé Jméno, a žádné jiné, je vznešené a pozvedá chudé duchem, aby se připojili ke Mně; pohybuji se v nich a oni se pohybují ve Mně; ze Své překypující Lásky, jak jsem tě inspiroval to nazývat, jsem vám zdarma nabídnul hojnost darů, neboť se zajímám jen o ty, kdo se Mne bojí a o ty, kdo spoléhají na Mou Lásku;
ne, nepřišel jsem, abych vás potrestal, přišel jsem, abych se s vámi zasnoubil, a jako ženich, který zahrnuje svou nevěstu dary, jsem vás ozdobil Svými božskými dary; nejsem pohnutý nebo dojatý vaší výmluvností, ale zkroušeným duchem; neučí vás Písmo Svaté milovat ctnost? budete-li Mne hledat upřímným srdcem, a nebudete-li Mne pokoušet, pak ve Své Blahosklonnosti sestoupím z nebe jako blesk do vašeho těla a budu vaší svítilnou;
byli jste vyučováni, že svítilnou vašeho těla je vaše oko, a tak to je, protože nemocné oko nemá žádné vidění, a má pouze temnotu, zatímco zdravé oko prosvěcuje pohled; Já jsem touto svítilnou a každý, kdo Mne má v sobě, bude hledat pravé ctnosti, a nikoli neřesti; Já jsem skutečnou svítilnou vašeho těla, která naplňuje celé vaše tělo poklady a skvosty Našeho Království; tyto poklady a skvosty jsou ctnosti; kde je Světlo, tam je ctnost; kde je Temnota, tam je neřest; nemylte se a nelněte k tomuto umírajícímu světu, ale buďte věrni Mně a budete žít se Mnou v lásce; milujte ctnost;
na začátku jsi byla, Vassulo, žádána, abys žila svatě a byla svatá; a také jsem ti poradil, že když do Mne zapustíš hluboké kořeny, nebudeš se zmítat ve větru, ani žádná bouře nezlomí jedinou z tvých větví; pak poneseš mnoho plodů, které budou stačit, aby živily velké množství a celá pokolení; řekl jsem, že když Nám zůstaneš věrná, tak ti projevím zvláštní přízeň, a to jsem i učinil; zasadil jsem tě do Mne jako královský šperk a promlouval k tobě; obnovoval jsem tvé síly a živil jsem tě, abys rostla ve ctnosti; dal jsem ti ctnosti jako lásku a trpělivost, moudrost, poznání, statečnost a vytrvalost; Kristus ti nabídnul Svou trpělivost a současně milost naděje; abych budoval tvou naději, že jednoho dne bude svatost odměněna, učil jsem tě, abys snášela všechny zkoušky, které ti byly uloženy, se svatou trpělivostí;
ve své lidské slabosti ses snažila se Nám zalíbit; proto jsme se k tobě sklonili a milovali tě; Moudrost je dávána jen dětem, a tak jsme My, ve Své Trojjediné Svatosti, nalezli upřímné srdce a poučili jsme tě, že musíš získat Moudrost, ale že ti budeme pomáhat; řekli jsme, že ti budeme pomáhat napodobovat Nás a být Naším živým oltářem, na který umístíme Naše poznání, abys Nám mohla porozumět a poznat Nás;
snažila ses zalíbit se Nám a My jsme v tobě nalezli Svou útěchu; Já jsem Duch, který učí a dává mírnost; duše, nech plameny svých vášní pohasnout ještě více; tvá blízkost Nám je bohatstvím pro tvou duši; ano, tvá blízkost Naší královské Velkorysosti ti dává vytrvalost nejen ve tvém poslání, ale také abys dosáhla nepřemožitelnou svatost; řekl jsem ti, Má milovaná, abys milovala ctnost, a přirovnal jsem tě ke stromu, který má mnoho větví bohatých na listí, protože jsi zakořeněná ve Mně, Zdroji Lásky, a z tohoto Zdroje jsi byla zavlažována, abys nesla mnoho rozličného ovoce, ovoce ctností; říkám rozličné ctnosti, protože každý, kdo je zakořeněn v Lásce, která je základem všech ctností, dá zrod všem ostatním ctnostem;
neříká Písmo Svaté: „Láska je snášenlivá, Láska je vždy trpělivá a laskavá, Láska nikdy nežárlí ani se nevychloubá, Láska není pyšná, není drzá ani sobecká, Láska se neuráží ani nechová zahořklost; Láska nemá zalíbení v hříších nebo neřestech jiných lidí, ale raduje se v Duchu Svatém a těší se z pravdy; je vždy připravena omlouvat, důvěřovat, doufat a vydržet cokoli přijde;“
dal jsem ti ctnost statečnosti, aby v tobě byla základem všech ostatních ctností; protože jsem tvou duši připravoval pro tento boj vašich časů, kdy je dobro překrucováno ve zlo; na počátku tě Kristus i Otec poučovali skrze Mne, že tě pošleme, Má milovaná, do odporných hlubin hříchu, kde ti, kdo znovu křižují Krista, nosí nepravost a neřest jako korunu; ukázali jsme ti prostřednictvím vidění vlitých do tvého rozumu, že tě pošleme do zmijího hnízda, ty ale díky ctnosti důvěry v Nás spolu se ctností statečnosti, vše vydržíš a vytrváš;
díky této ctnosti jsi vydržela všechny nespravedlnosti, jedovaté šípy, které na tebe vrhali; vydržela jsi pro Naše Jméno veliká trápení, a ti, kteří ti odporovali, tě nemohli zlomit; ačkoli jsi navenek vypadala křehká, učinil jsem tě silnou zevnitř, důkaz toho, že Já jsem opravdu v tobě a že tvá ctnost je skutečně zakořeněna v Pravdě; řekl jsem, že jestliže budeš zakořeněna ve Mně, který jsem Zdrojem Božské Lásky, získáš ctnost lásky a Láska pak dá jako malým ratolestem vypučet dalším cnostem; každý, kdo byl milostí pozvednut, aby Mne miloval, obdrží mnoho ctností; a všechno, co je udělováno, uděluji Já;
kdysi na počátku jsme ti řekli, že nebudeš mít žádný odpočinek a že někdy tvůj zármutek bude nesnesitelný, když uvidíš hluchotu a zatvrzelost určitých duší, ale svým utrpením pro Nás, jsi osvědčila svou trpělivost, která je, jak jsem ti řekl, spojena se Zdrojem, kterým je láska; abych rozšířil prostor Svého Příbytku, odstranil jsem všechno, co Mi překáželo, a v temnotě zazářilo Mé Světlo a přítmí se stalo polednem; dal jsem sílu tvým kostem a Má Přítomnost ti dala rozkvést;
buď silná a dokaž, že jsi hodna být Mou nevěstou, zasnoubenou s Pravdou; buď vytrvalá a silná díky Mému Duchu statečnosti, abys i nadále vydávala svědectví Pravdě horlivě a odvážně; s touto ctností, kterou Svou Milostí dávám mučedníkům, můžeš přemoci všechny své pomlouvače a všechny ty, kdo si toužebně přejí smrt Mého anděla; budeš i nadále svítit jako slunce v Naší Trojjediné Přítomnosti a v každém národě, kam tě pošleme; snažíš se zalíbit se nám tím, že snášíš strasti dlouhých cest, abys oživovala Církev a bránila ji;
všichni, kdo věrně brání Církev a vydávají svědectví, jsou pro Nás jako živé pochodně, protože jejich slova planou v temnotě světa; dávám jim srdce válečníka, aby bojovali dobrý boj víry a spravedlnosti a připojili se v této duchovní bitvě vaší doby k Mým archandělům Michaelovi a Rafaelovi, kteří vynikají silou a jsou mocnými Válečníky spravedlnosti a sledují skrze Mé Světlo každý aspekt lidského chování… snažila ses zalíbit se Nám s upřímným zanícením a věrností, tak jsme tě skryli ve stínu Naší Ruky a vzali jsme tě do Naší ochrany;
Prostředníkem každého, Já Jsem; Záruka tvého blaha, Já Jsem; vznešený Zdroj Jednoty Křesťanů, Já Jsem; svrchovaná Jednota Otce a Syna, Já Jsem; Pomazání chudých v duchu, Já Jsem; Neustálá Modlitba v tobě, Já Jsem; Ženich vás všech a Věčný Přítel a Průvodce, Já Jsem;
milovaná nevěsto, nyní ses učila, skrze milost, nevýslovným způsobem přímo z Mých Úst, co je důležité pro Nás; učil jsem tě, že poznání Boha, které dávám Já, je trojičné poznání, které vyvrací hereze všeho druhu; ach, Vassulo! Ten, komu jsi dovolila, aby zapustil kořeny v tvém nejniternějším bytí, je Pravda, která proměňuje duše v rozkošný Ráj, kde lze nalézt rozmanité stromy, které představují všechny druhy ctností; toto jsou nebesa, ve kterých věčně přebýváme;
a nyní jsem ti zpíval, jak by zpíval ženich své nevěstě: píseň lásky; píseň božské lásky, abych vám všem připomněl, že jste dědici Našeho Království; toto vám bylo zpíváno Samotným Hymnem, aby vám všem dovolil zakoušet, už zde na zemi, Mou vrcholnou sladkost, která s vámi bude věčně;
Ženich vás tedy vítá a říká: „pojďte nyní se zkroušeným duchem a buďte ve Mně naplněni; ať přijdou všichni, kdo žízní! Já mám Vodu Života a mám ji zadarmo;“ Já, Milovník lidstva, Pán Bůh, tě žádám, dcero Trojice, abys vzala ostatní dvě Písně, zpívané tobě Otcem a Synem, spolu s touto a Naše Dílo nazvala:
Ženichova Píseň;
v Naší Božské Písni je mnoho výroků o Naší Trojjediné sladkosti spolu s láskyplnými poučeními, aby z nich mělo užitek a rostlo z nich mnoho stromů; ale co se týče stromů neplodných, přijdu se zástupem andělů a v zimě je vytrhnu i s kořeny, a tak budou dvojnásob mrtvé;
všichni si vepište do srdce tuto základní pravdu: „Pán Bůh zná ty, kdo jsou Jeho Vlastní, a proto jim dovoluje, aby se k Němu přiblížili;“ ti jsou určeni k tomu, aby dosáhli dokonalosti v božském a důvěrném spojení s Námi; jsou povoláni, aby byli v Nás proměněni a aby byli jedno s Námi; jejich staré já už nebude, ale nevýslovným způsobem, jak jsem to vždy dělával Svým svatým, je zbožštím v Našem spojení; skrze Mne zbožštím všechny, s nimiž jsem spojen, a ti už nebudou mluvit, jak jim velí jejich vlastní mysl, ale budou mluvit tak, jak bych mluvil Já; už se nebudou dívat svýma očima, ale způsobem, jak Já vidím věci; jejich skutky budou Mými skutky;
v den našich duchovních zásnub, ti byl dán zlatý prsten, ozdoba z nejjemnějšího zlata, jako symbol tvé účasti na Kříži; proto tě vybízím ještě jednou, abys trpělivě snášela své útrapy;
poskytni Nám svůj čas; a nyní, milovaná dcero, pojď a spočiň v Nás;
Snažme se porozumět
neviditelnému Bohu
upřímným a čistým srdcem;
Snažme se porozumět
Jeho překypující Lásce
v božském spojení a důvěrnosti,
kterou nám Jeho Velebnost
ráčila nabídnout,
když se Mu zcela odevzdáme;
Ve Své nesmírné blahosklonnosti,
Milovníku lidstva,
jsi nám pěl hymnus,
abys nás rozradostnil;
Jako ženich,
který připravuje hostinu
pro svou nevěstu,
jsi pro nás všechny připravil
královskou hostinu,
abychom se všichni mohli těšit
z hojnosti Tvého domu;
Dáváš nám pít
ze Své řeky radosti;
ano, neboť u Tebe, můj Pane,
je pramen Života,
ve Tvém Světle vidíme Světlo.
Jako laň prahne po vodách bystřin,
tak má duše touží po Tobě, můj Bože;
má duše žízní po Bohu,
po Živém Bohu; po Bohu Naděje;
po Bohu Útěchy;
kdy přijdu a opět spatřím
Boží tvář?
Mé srdce o Tobě řeklo:
„hledejte Jeho Svatou Tvář“
a jako král
vzdává hold své královně,
jsi Ty ve Své dokonalé dobrotě
stejným způsobem
vzdal hold mé nehodné duši tím,
že jsi mi ukázal Svou krásu,
že jsi mi ukázal Svou Svatou Tvář;
Pevnosti, jež zachraňuje moji duši,
veď mne;
a kéž se má duše těší z Tvé sladkosti;
dal jsi sílu slabým rukám,
vyučoval jsi mne tím,
že jsi mne oslovil,
tím nejrozkošnějším způsobem,
a Svým Světlem prozářil
temný a hluboký stín;
Tvá Velebnost sestoupila dolů,
do temnoty, s bolestí v Očích,
aby osvobodila otroka-temného-světa
a dospěla k mému hrobu.
Umřela jsem z nedostatku Moudrosti.
Kdo jsem byla, Můj Milovaný,
abys mi věnoval takovou pozornost?
Udělal jsi dobře, můj Králi,
že jsi na mne upřel Svůj Zrak,
a Svým Slovem ozdobils mou duši
královskými rouchy,
aniž bys riskoval,
že kvůli mně znevážíš Své Dílo?
Ano, zemřela jsem,
hned když jsem opustila mateřské lůno;
přišla jsem na svět
jako dítě, které se narodí mrtvé,
a nade mnou visel temný mrak;
myslela jsem, že jsem,
ale nikdy jsem nebyla,
dokud jsi nepřišel Ty,
abys do mne vdechl život.
Když jsem otevřela oči
a z dálky Tě uviděla,
mé srdce rozkvetlo jako květina
a všechno, co se ve mně
drolilo jako shnilé dřevo,
se zázračně proměnilo v zahradu;
pak se má tvář
rozzářila štěstím,
když jsem viděla, jak můj Vykupitel
stojí tak blízko mne;
a z mých úst vyšel výkřik radosti,
ve chvíli, kdy jsem nasála
dech Života.
Tvá Díla, Emmanueli, jsou nesmírná,
vše přesahující,
Tvé Divy, Emmanueli,
se nedají vyčíslit;
a teď chci dát
volný průchod své radosti.
Nechám promluvit
svou rozradostněnou duši:
Dnes nemusím nazývat hrob,
ve kterém jsem ležela „můj ženichu“,
a červu nemusím říkat
„můj příteli, bratře a sestro“;
Dnes říkám Životu „můj Ženichu,
můj příteli, bratře a sestro“;
v Tobě sbírám svou myrhu,
z Tebe se živím medem
a za nápoj mi dáváš víno a mléko;
A tak se modlím na kolenou
a úpěnlivě tě prosím,
abys shromáždil všechny Své Květiny,
aby poznaly, že Tvá společnost, Svatý,
je pro duši světlem,
nevyčíslitelným bohatstvím.
Tvá Společnost, Myrho mé duše,
je čistá radost;
Nyní jsem jako dítě,
šťastná a připravená;
Tvá silná Paže je zde,
aby mě chránila před každým,
kdo by se odvážil,
plivat ohnivé plameny na Tvé dítě;
Zlo nikdy neporazí lásku,
a kde je láska, tam jsi Ty…
Nikdy nebudu opuštěna…
myslíš, Má milovaná, že nejsem dojat z celého Svého Srdce? neposlouchej všechen ten hluk, který kolem tebe dělají; jsi uzavřena v Srdci svého Spasitele; tam je tvé občerstvení; zůstaň ve Mně, Má sestro, Má vlastní; otevři svou dlaň…
tím, že jsi uznala svou nehodnost, jsi Mi nabídla kytici květin a své úplné odevzdání; uznala jsi, že Já, který jsem Cesta, Pravda a Život, jsem vstoupil do tvého hrobu a vzkřísil jsem tě; a všechny milosti a dary, které jsem ti dal, byly dány duši, která si je nezasloužila;
prahni po tom, co je dobré, a důstojně dojdeš až k Mému Trůnu; odděluj dobré od zlého;
ekklesia ožije, Má milovaná;
žehnám ti; Já jsem s tebou;
|
Ž 133,1
